|
|
||
|
|
||
| Čertovy proudy -
Čerťáky Stává se již tradicí že mnozí z nás se již od jara těší, jak si to užijou na konci sezóny na nejlepší divoké vodě v Čechách – na Čertových proudech. Obzvláště čím jsme starší, tím víc máme rádi svoji jistotu. Čerťáky jsou zárukou kvalitního svezení na těžké vodě, ať je to na raftu, kanoi či kajaku. Nakonec tato akce každoročně spojí celou vodáckou veřejnost a všichni si zde najdou svoji peřej. Kamarádovi jsem slíbil že mu letos ukážu Čerťáky z vody, ale jak je osud nevyzpytatelný. Dušan si zlomil ruku raději již předem a tak vyfasoval foťáky, klíčky od auta a my jsme měli o problém méně.  Každý kdo chce jet Čerťáky, tak jeho první kroky směřují k jezu, jednoduše pojmenováno, k "OKNU"… Někdo si přidá přídavek Čertovo Okno, nebo Okno do pekel. Každopádně jako vstupní brána je to impozantní záležitost. Nutno podotknout pro ty, co moc řeší tento průjezd, je lepší ani na čerťáky nenastupovat, neboť věřte že následující peřeje jsou co do obtížnosti ještě náročnější.  Pro ty kdo chtějí trochu poradit: při nájezdu se držte v jezu trochu vpravo a špičku lodi od začátku směřujte doleva – neplatí pro Raftaře :-)  Bacha – roláda jezu vás může pěkně srolovat – to je špatný nájezd. I letos jsme zde mohli vidět desítky ztroskotanců kteří srolování v roládě neustáli, nezvedli, krysili a pak se notně potloukli v následující kamenité pasáži.  Za oknem totiž následuje dlouhá pasáž velkých vln, kamenů mělko pod hladinou,  zakončená obrovským válcem.  Přichází Škvíra – nejtěžší a nejzáludnější místo na řece. Pro většinu padlerů je lepší tuto peřej přenést. Naši němečtí kolegové tuto peřej nazývají „bloody fingers“ volně přeloženo krvavé prsty … Osobně jezdíme Škvíru v ten moment kdy se z Lipna pouští dostatek vody. Neptejte se mně na čísla, kolik kubíků a podobně. Prostě kouknem – libí se nám to a jedeme.  Nájezd trochu více vlevo, ale nedoporučuji – jen pro experty na WW. Tuto variantu nájezdu do Škvíry zvolil Petr Šaroch v roce 1984 a stala se mu osudnou když při najíždění na levou stranu se jeho loď zapíchla pod kámen zvaný Sloní ucho . A proč sloní ucho ? No.... nepřipomíná vám to ucho a hlavu slona ?  Váleček nad kamenem....a ...tlak vody která se mu začala valit na záda zatlačila jeho i s lodí ke dnu. 
 Je třeba také připomenout že tehdy se Čerťáky sjížděly ve slalomových lodích 4 metry dlouhých ze sklolaminátu což byla jistá nevýhoda oproti dnešnímu vybavení. Tehdy nás ani nenapadlo že by se dalo jezdit na něčem kratším a tato délka byla pro nás standard na jakou koliv vodu. Jistě že byly i nosnější typy ale ty jsme nepovažovaly za obratné.   Nájezd vlevo – jen pro experty na WW.  Rafty to mají trochu snazší, ale taky jsem je tam už viděl plavat. :-)  Za škvírou následuje moje nejoblíbenější peřej „Schody“. Za této vody jsme neřešili kudy to pojedeme a vymýšleli jsme různé varianty průjezdů.    Průjezd přímo na střed, na komoru…  Průjezd vlevo, technicky náročnější ale zábavnější…  O co zajímavější pro kajakáře o to děsivější pro raftaře …  Po sjetí schodů nás čekají ještě příjemné a ne zas tak lehké peřeje, s jedním vypečeným schovaným válcem, no a potom nezbývá než naložit lodě a dát si to ještě jednou, nebo dvakrát, nebo …. Letošní Čerťáky byly okořeněny večírkem pořádaným firmou Gumotex v prostorách kempu Vyšší Brod.  A tak se koukněte jak to umí naši vodáci pořádně rozparádit když mají pivo zadarmo a k tomu jim hraje výborná, ale opravdu výborná kapela….  Tak zase za rok – See ya on the Devils Rapids… Text: Stanďoch a Prďochem Autor: -hydro- Otištěno:
5.9.2007 - Hydro |
||