Karlovy Vary - Při pátrání po poválečném působení svého otce, známého karlovarského fotografa Jaroslava Houfa, narazil jeho syn Kristián na případ, který je v archivech ministerstva vnitra veden pod názvem Skomarovský a spol.
Jiří Skomarovský byl obávanou postavou poválečných Karlových Varů. Říkalo se o něm, že měl na svědomí řadu vražd lidí, kteří chtěli po únorovém převratu 1948 přes hranice na Západ. Když byl v prosinci 1949 zatčen spolu s celou skupinou, dokázali mu - vedle šmeliny, překupnictví a černého kšeftování - vraždy dvě. Jak to bylo doopravdy, je předmětem mnoha fám, zamlžených vzpomínek a dohadů. Stejně jako Skomarovského konec. Z archivu je prokazatelné, že byl předán do Sovětského svazu. Zde byl údajně popraven.
„Rudá armáda se v Karlových Varech objevila 11. května 1945. Zřídila si tu komandatury, hotel Imperial byl zabrán jako válečná kořist a byl tu hlavní štáb. V roce 1946 se v Karlových Varech objevilo několik Rusů, Ukrajinců a lidí z bývalé Zakarpatské Rusi a někteří z nich se vydávali za Slováky. Doba byla hektická a nikdo se moc nezajímal o to, co jsou vlastně zač, zvláště když se někteří prokazovali vyznamenáními nebo průkazy o své partyzánské činnosti. Tak se tu objevil i Skomarovký se svou ženou Marií,“ vypráví Kristián Houf.
Skomarovského jméno nebylo Jiří, ale Hrihorij Pavlovič (podle pozdějšího protokolu), stejně tak nebylo pravé příjmení.
„Vyprávělo se, že Skomarovský v bojích o Dukelský průsmyk zabil důstojníka
Rudé armády, vzal mu jeho doklady a vyznamenání a vydával se za něj,“ říká
Houf.
Skomarovský i s manželkou se po příchodu do Karlových Varů prokazovali
partyzánskými legitimacemi jako členové partyzánské skupiny „Smrt fašizmu“. On
jako velitel rozvědky a jeho žena jako vyšetřovatelka.
Koncem roku 1946 získali československé státní občanství.
Do užívání dostali opuštěný zemědělský statek v Sedleci. Usedlostí a statků zde
po odsunutých Němcích zůstalo mnoho. „Skomarovský začal udržovat obchodní styky
hlavně s hotelem Imperial. Do hotelu dodával zemědělské produkty - brambory,
drůbež, mléko a vše, co bylo třeba. Vydával se za kapitána, později za majora a
také spolupracovníka NKVD,“ líčí Houf.
NKVD byla tajná policie - Narodnyj komissariat vnutrennych děl (Lidový komisariát vnitra), která se vyvinula z Čeky vzniklé v roce 1917. Později se transformovala na proslulou KGB - Komitět gosudarstvěnnoj bezopasnosti (Výbor státní bezpečnosti). Skomarovský měl několik automobilů, později převzal i firmu Autodoprava. „Podle pozdějších poznatků policie prý Skomarovský s auty začal i obchodovat, lépe řečeno kšeftovat. Kšeftoval i s autodíly, součástkami a říkal, že auta jsou od Rusů, kteří se vracejí do Sovětského svazu. V roce 1948 se ve státě celkově začala měnit politická situace a Hrihorij se v té době již intenzivně pohyboval v karlovarské společnosti a obklopoval se lidmi z řad ´karlovarské smetánky´.“
Při pročítání archivních matriálů narazil Houf na následující informaci. „Již v květnu 1948 obdržel karlovarský útvar StB (Státní bezpečnost) dotaz z StB Praha - Sběrný tábor Sovětských státních občanů na Jurie Skomarovského: „V K. Varech neoprávněně žijí ruští občané - v Zahradní ulici, Dům Suvorova, jak a kdy se tu objevili?“ Z Karlových Varů jim odpověděli - „Během Skomarovského působení v Karlových Varech se tento několikrát stal podezřelým a celkem 3x byl zatčen pro závažná podezření. Vždy ale na intervenci důstojníků a NKVD z hotelu Imperial ustoupila StB Karlovy Vary od vyšetřování a Skomarovský byl propuštěn. Z důvěrné informace vyplynulo, že se velice často stýká s náčelníkem NKVD Imperialu,“ píše se v materiálech.
Skomarovský se dostal do kontaktu s plzeňským podnikatelem Františkem Zylkou, který byl později zatčen jako člen ilegální skupiny.
„Při jednom jednání Skomarovského se Zylkou, který se vychloubal svými kontakty na různé vysoce postavené osoby, možnostmi volného vjezdu do Americké zóny v Berlíně a možnostmi volného pohybu po pohraničí, se dohodli na možnosti převádění vybraných osob za hranice republiky. Skomarovský mu měl potvrdit, že taková možnost by mohla existovat,“ vypráví Houf, co se mu podařilo zjistit.
Vedle podezření, že Skomarovský převáděné zabíjel a olupoval, se hovořilo také o osobách, které chtěly od Skomarovského koupit auto, a už je pak nikdo neviděl. Dnes je těžko zjistit, co je pravda a co časem vytvořený mýtus. Hovořilo se až o devětatřiceti zavražděných.
Faktem je, že v polovině srpna 1949 se v Karlových Varech objevil plzeňský podnikatel, továrník a majitel obuvnické firmy Petlan se svou ženou. Měli se Skomarovským domluveno, že je převede přes hranice, a za to že získá jejich auto Studebacker. Skomarovský zavezl manžele Petlanovy do Mezirolí, kde měl domek jeho blízký spolupracovník Karel Bělousek. V jeho domku Skomarovský manžele utloukl kladivem, okradl, vylámal jim zlaté zuby a s Bělouskem je vhodili do větrací šachty bývalé cihelny nedaleko Mezirolí. Místo, kde se nacházeli zavraždění, označil policii Bělousek okamžitě po zatčení.
Tyto dvě vraždy, které se Skomarovskému podařilo dokázat, byly jediné, ke kterým se doznal.
Jak Skomarovský skončil?
Po Skomarovském šla již nějakou dobu jak policie, tak StB. Podařilo se jim získat udavače uvnitř jeho skupiny a díky získaným informacím i vlastní policejní práci začalo rozsáhlé zatýkání. Šlo o nejméně dvanáct lidí. Skomarovský ale pravděpodobně dostal „echo“ a zmizel. Bylo po něm vyhlášeno celostátní pátrání a zatčen byl 5. prosince 1949 v Ústí nad Labem. Tam si jej převzal pracovník z velitelství StB Karlovy Vary.
Sovětským bezpečnostním orgánům byli občané sovětské státní příslušnosti, kteří s případem souviseli, předáni 23. února 1950. Spolu s protokoly a zprávou o činnosti skupiny na našem území.
Na dopadení Skomarovského měla zájem i sovětská strana. Jako kápo v koncentračním táboře byl prý zodpovědný za smrt mnoha ruských lidí. NKVD ho měla údajně na listě hledaných osob „živý nebo mrtvý“, ale pod jeho původním jménem. Kde byli souzeni a jaké tresty padly, zejména nad Skomarovským a Bělouskem, nebylo nikdy publikováno. Skomarovský byl prý v Sovětském svazu popraven.
Vše o případu Skomarovský Kristián Houf zveřejní na stránkách www.fofifo.com.
Regionální mutace| Mladá fronta DNES - karlovarský kraj
