61 mužů a 21 žen - Startovalo celkem 82 závodníků ve vodním slalomu.
       Ve vodním slalomu se jely čtyři disciplíny a po třech znělo areálem "Nad Tatrou se blýská".
       Po bouřce a následném čistění kanálu se pro singlkanoisty a kajakářky 
       změnily podmínky na trati. Výrazně se zvýšil průtok vody a těžké 
       peřeje dělaly především kajakářkám spoustu problémů.
       S výjimkou mužského kajaku tady Slováci vyhráli úplně všechno.
       Kajakářka Elena Kaliská navázala na zlato z Atén, bratři Hochschornerové vyhráli už potřetí v řadě a stali se
       nejúspěšnějšími vodními slalomáři v olympijské historii.


Olympiáda 2008.
 Diváci, poskládaní kolem burácejícího kanálu Shunyi, zahučeli údivem. Kajak Štěpánky Hilgertové se totiž právě otočil břichem vzhůru a barvy trikolory na palubě se i s tváří drobné blondýnky schovaly pod hladinu. Právě tady, na zrádném přejezdu z jedné protivodné branky do druhé, se utopil sen dvojnásobné olympijské vítězky o další medaili. Po několika sekundách finálové jízdy...
„Chtěla jsem ten přejezd urychlit a zabrala jsem horní rukou,“ vykládala nezvykle pomalu.  „Kajak se trochu naklonil a už jsem tam byla...“
Manžel Luboš na břehu zesinal, ale zlomek sekundy ještě zadoufal: Snad se jí povede bleskový eskymák, modlil se. Nepovedl se. Voda v těch místech pospíchala slušným kvapíkem a než si Štěpánka opět pustila do plic kyslík, její útlá loď už se na vlnách houpala o tři branky níž. Vrátit se nešlo a 150 s penalizace znamenalo konec nadějím na stupně vítězů. Extrémně těžkou vodu, spoutanou betonovými břehy, si Hilgertová bez sebemenších problémů ochočila již v kvalifikaci, v níž po dvou čistých jízdách skončila třetí. Ze stejné příčky útočila i po semifinále. A protože snad všechny kajakářky se před ní trápily, Hilgertové stačilo k medaili jen trať docela klidně projet. Bez většího maléru. Jenže ona chtěla víc. Chtěla vyhrát, proto zariskovala. „Hned mi bylo jasné, že je všechno v háji,“ pokrčila rameny.  Šéf české kanoistiky Jaroslav Pollert, jinak též jeden ze stavitelů trati, si všiml, že do kanálu teklo mnohem víc vody než o den dříve, kdy organizátoři kvůli bouřce závody žen o den odložili. „Odhaduji, že kanálem se valily dobré dva kubíky vody navíc,“ říkal. Stanislav Ježek, kanoista, který se propadl z druhé příčky po semifinálové jízdě pod stupně vítězů se při pohledu na trápící se kajakářky mračil: „Tohle pro holky teda fakt není...“ Ani se stopadesátisekundovým batohem na zádech ale Hilgertová závod neodpískala. Naopak, zbývajícími brankami projela s bravurou a ukázala, že nic ze svého výjimečného umu neztratila. Kdyby se odečetlo oněch 150 s penalizace, skončila by druhá, 1,77 s za vítěznou Slovenkou Kaliskou, které rozhodčí poměrně diskutabilně po semifinálové jízdě vymazali dvousekundovou penalizaci... Jenže na kdyby se ve vodním slalomu nehraje, takže vítězství či druhé místo zůstalo nedostižným snem. Realita vypadala mnohem smutněji: Deváté místo...  „Neuspěla jsem kvůli jedinému momentu a ne proto ,že bych už na elitu neměla,“ připomínala Hilgertová za cílem. „I když se mi dost dlouho nedařilo kajak zvednout, strach jsem necítila. Dech mi už trochu docházel, ale o život nešlo.“ A připustila, že se jí hlavou mihly obrázky ze světového šampionátu ve francouzském Bourgu St. Maurice, kde před šesti roky ztroskotala podobně. I tehdy v prvních sekundách jízdy. Štěpánka se tvářila sice smutně, ale zároveň statečně. Když za ní ale přišel šéf Českého olympijského výboru Milan Jirásek a pohladil ji se slovy, že podobné věci se ve sportu stávají, emoce plné zmaru se vydraly ven a čtyřicetiletá matka od jednadvacetiletého syna se docela obyčejně rozplakala.

  
Fotografie ze Špindlu 2008.
 

K1 Ženy
                     
KALISKA Elena - SVK LAWRENCE Jacq. - AUS   OBLINGER PETERS Violetta - AUT

K1 Muži
                   

Alexander Grimm - GER  Fabien Lefevre - FRA  Benjamin Boukpeti - TOGO

C1 Muži
                     
   MARTIKAN Michal - SVK   FLORENCE David - GBR  BELL Robin - AUS
 

C2 Muži
 
Cesta světových šampionů z roku 2006 za stříbrem vedla přímočaře. Jaroslav Volf s Ondřejem Štěpánkem začali olympijský závod deblkanoistů čtvrtým místem v kvalifikaci. V semifinále skončili třetí a finálová jízda je posunula ke stříbru. Takže,
kdyby se pořádalo ještě jakési superfinále, kdo ví, jestli by jejich cesta vzhůru neskončila zlatě. Když „Volfíci“, jak se tomuhle elitnímu deblu odnepaměti
říká, protnuli cílovou fotobuňku, co nejrychleji zapíchli oči na výsledkovou tabuli. Jarda
Volf, co pádlem zabírá na háčku, tedy vepředu, zaťal pln štěstí levou ruku a zadák lodi Ondřej Štěpánek hned mával do kamery. Na tabuli se objevila veliká jednička. A protože za českým deblem se na start chystaly už jen pouhé dvě posádky, jednoduchá matematika napovídala, že medaile je tutová. Slovenští bratři Hochschornerové
pak podle očekávání nezaváhali a dopádlovali si bezpečně pro třetí olympijské zlato
v jedné řadě, zatímco po semifinále zcela nečekaně vedoucí německý debl Michel – Piersig ve finále zpanikařil a propadl se až na poslední šestou příčku. A komupak asi šťastný Štěpánek za cílem mával? Všichni kolem nich to věděli. Pár dnů před startem se mu totiž v Praze narodil k dcerce Julii syn Matouš. Jenže pořádně předčasně
a navíc za velmi dramatických okolností. Ondřejova manželka Vanda, která si s dívčím jménem Semerádová dojela v hlídce kajakářek v roce 2003 na mistrovství světa v Augsburgu pro zlaté medaile, neprožívala těhotenství ani trochu snadno. Po odjezdu jejího chotě do Pekingu ale události nabraly rychlý spád a malinký Matouš se na svět
prodral již v sedmém měsíci těhotenství. Vážil nicotných 1,30 kilogramu a lékaři v porodnici u Apolináře se museli pořádně činit, aby všechno dobře dopadlo.
„Ondra slíbil, že nám do kamery po každé jízdě zamává,“ usmívala se Vanda v porodnici a připustila, že už by svého chotě moc a moc potřebovala. „Byla jsem jediná z maminek, za kterou se za celý týden nepřišel manžel podívat. Když se ale prozradilo, že můj choť pojede v Pekingu o medaile, celá porodnice najednou začala žít vodním slalomem. Všechny maminky rázem strašně fandili a když se klukům podařilo dojet
pro tu stříbrnou medaili, gratulace nebraly konce.“ Volf se Štěpánkem v peřejích nechtěli zbytečně riskovat. jednu z povodných branek dokonce raději jeli pozadu, jak říkají slalomáři „na er“, protože vzhledem k jejich držení pádla se jim zdál průjezd
rovně poněkud nejistý. „Moc se v tomhle místě získat stejně nedalo, za to se tady dalo hodně ztratit,“ prohlásil profesorsky Jaroslav Volf. Závod deblkanoistů se kvůli bouřce a odloženému finále natáhl na nezvyklé tři dny, což znamenalo mimořádné fyzické, ale hlavně psychické vypětí. „A to mě ještě v den finále ve čtyři hodiny ráno vzbudil Jéža (kanoista Ježek), který se vracel z tahu,“ zahlásil rozverně Volf. „Naštěstí jsem ale pak ještě usnul...“ Jeho parťák Ondřej mluvil ve stejné tónině: „Já se zase probral v šest, protože Vávra (kajakář Vavřinec Hradílek) strašně chrápal...“ Na slavení ale čas nezůstal, protože oba dva pospíchali na letadlo. Boj s časem zvládli a již 24 hodin
po famózní „stříbrné“ jízdě se o radost dělili doma se svými nejbližšími.
 
 
C2 Muži
           
HOCHSCHORNER Pavol                   VOLF Jaroslav                     KUZNETSOV Mikhail    
HOCHSCHORNER Peter                STEPANEK Ondrej                     LARIONOV Dmitry     
- SVK                                  - CZE                                    - RUS  
 
Oficiální stránky Olympiády - Vodní slalom

www.skhubertus.com