Dovolená 2009 / druhá část
    Najeto celkem asi 1700 km  - největší položka za benzín, poplatky, kempování pouze zdarma.       


Přes Německo a Rakouský Innsbuck  se dostáváme na Brennerský most.
 
Ráno v 6:45 opouštíme Karlovy Vary a naše auto se řítí německými dálnicemi směrem do Itálie.
Všude se na dálnicích "krutě" pracuje, nakonec se však dostáváme na Brenner kde po zaplacení pokračujeme dál.
  
V 15:30 vysedáme ještě před Misurinou - výhled na Tre Cime v pozadí - aby jsme nasáli první Dolomitské ozony. Krom lesních
vůní nás vítají i jiné. Právě v těchto chvílích se vrací z pastvy stádo krav které patří ke zdejšímu koloritu, jedinečný zážitek.
  
Neuvěřitelné se stává skutečností. Perfektně čisté a udržované WC je nám kdykoliv k dispozici - a zdarma.
 
S blížícím se západem slunce vyhlížím příhodné místo k zakempování. Samozřejmě že se našlo... a jde se vařit.
 
Ráno jsme vystoupali o několik hodně metrů výše do Misuriny kde jak je vidno ze snímku, všichni kdo kempují a nebo
hodlají zakempovat drží v ruce Eurovky a běží ke zde připravenému automatu aby své penízky vhodili dovnitř.
 
Automat nezvykle rychle pohltí jakoukoliv sumu a vydá parkovací a kempovací lístek. Na dalším snímku ukazuje šipka
na silničku za domem která stoupá pod Tre Cime - 20 Euro za automobil a dostanete se k chatě která leží přímo pod
jižní stěnou Tre Cime. Nesmí být mlha. Výběrčí je tam od 8 do 18 hodin, jinak je závora zvednutá a dá se projet zdarma.
Místní horský vůdce který hovořil i Německy mi však cestu rozmluvil, že pokud nejsem kondiční "pěšák" doporučil vložit
Eurovky raději do lanovky na Passu di Falzarego která nás vyveze na Lagazuoi. Dali jsme na něj a neprohloupili jsme.
 
Takže ještě pohled na malebnou přírodu a pohádkový pohled na Misurinu.

Cortina d´Ampezzo
 
Cortina je asi město našlapané lidmi s našlapanými peněženkami. Připadal jsem si jako v Hollywoodu - tak nějak na mne
působila většina lidí které jsem potkával. Hadry, háro, opálená pleť, pomáda, lifting, umělina, honorace.
 
Zimní stadion - páté místo ČS.hokejistů na ZOH v Cortině v roce 1956 bylo zklamáním. Ital co mi tankoval benzín si to
asi pamatoval protože Italové skončili tehdy na 3.místě a trénoval je tehdy Čech z Karlových Varů - Robert Robětín.
Přidal mi tedy možná asi deci benzínu zdarma.

Lagazoui (2752m)
 
Podle rady kterou nám dal horal pod Misurinou jsme se z Passa Falzarego (2105m) lanovkou (13,50,- Eur os.) dostali na
Lagazoui (2752m) kde byl jedinečný výhled na Piz Boe, Marmoladu, Civettu, Pelmo, Averau a další mně neznámé vrcholky.
 
Přestože mnoho turistů bylo vybaveno trekovým vybavením já to tam obšlápnul v sandálech. Stejně jsem měl dojem že
mnoho okolo jdoucích vybavených trekerů měli drahé vybavení jen proto že "na to měli". Akorát jim scházela kondička.

Corvara in Badia - Marmolada
 
      Corvara in Badia                                                                Stoupání na Marmoladu
 
Z Marmolady jsme klesali dolů do údolí kde v každém městečku bylo přelidněno a na rozdíl od Cortiny d´Ampezzo
se nejspíš jednalo o levnější kraj. Nikdo se nikam nehrnul, "proletářské typy lidí", v marketu jsem čekal ve frontě déle
než v českém Kauflandu, na benzínce se vybavovala pumpařka s kamarádkou a já čekal až dokecá.Připadalo mi to tu
jako v Karlových Varech v dobách socialismu kdy kolonády byly přecpané lidmi k prasknutí. Můj dojem byl - žádná
krize asi neexistuje. Tak jsem pak raději zahnul z Fassy a pryč z civilizace - nahoru do lesa.
 
Tam jsem na příhodném místě založil svůj "černý" camp v lesíku (šipka) pod výletním hostincem a blízkým kostelíkem.
     
Kostelík byl posledním místem na "Křížové cestě" která vedla z dolní vesnice až sem nahoru a sestává ze 14 zastavení.

Merano - Itálie
 
Merano, město plné stromů s promenádou u řeky Adige a jistou zajímavostí - stovky zámků na zábradlí.
 
V centru u místního kostela jsme narazili na právě probíhající setkání obyvatel ve velkých stanech kdy dobrovolníci
a místní věřící formou prodeje občerstvení vydělávají finance na chod kostelů. Na prvním snímku je zdejší "prefetto"
který nekompromisně proháněl dětského pomocníka na akci a sám "žral" pečené koleno. Vedle je grilovací stanoviště.
 
Tak jsme si dali Italskou specialitu "makeroni" a tím přispěli na dobrou věc. Specialitu mi připravil kuchař jak říkala Nataša:
"To jsi ty za pár let".
Nakonec musím přiznat že jak jsem to tak sledoval okem profíka, byl to totální zmatek na Italský způsob. Ale zážitek.

Timmelsjoch Hochalpenstrasse
 
Ještě pod Timmelsjochem odpočíval nějaký pocestný než se vydá na tu přetěžkou cestu nahoru.
 
Na vrcholku bylo chladněji a tak jsme se s chutí rozjeli vstříc teplému Rakouskému údolí. Za krátkou chvíli cesty na nás
však čekalo zahřátí v podobě mýtného 13 Euráků za průjezd. Průjezd přes vrchol je možný jen od 7.00 do 20.00 hodin.

Ötztal - Rakousko
Ötztalské údolí se táhne od údolí Innu na jih v délce 67 km. Jeho jméno oblétlo svět v roce 1994 kdy byla v zaledněných
horách na konci údolí nalezena mumie pravěkého člověka nazvaného „Ötzi“. My jsme se tam jeli podívat hlavně na řeky
které jsou známy svými neopakovatelnými místy kde se pořádají závody v extrémním kayakingu.
 
Přesto jsme dříve než na známé peřeje narazili na upoutávku že se zde pojede cyklistický Otztalermaraton.
Samozřejmě že k těžším vodáckým místům patří i pomníčky. Tento je "pohřešovaného" českého vodáka z r.1993.
 
Tak toto jsou ta známá místa o kterých se mluví mezi vodáky s respektem. Mezimostí a Wellerbrückenstrecke.

Berchtesgaden - Obersalzberg
25.dubna 1945 dostala britská jednotka bombardérů Lancaster rozkaz zničit Hitlerovu "Alpskou národní pevnost".
Bombardování zcela zničilo budovy posádky SS, budovu Göringa, Bormanna a Hitlerův Berghof.
Orlí hnízdo na vrcholu hory Kehlstein se zasáhnout nepodařilo a tak díky tomu stojí - proto se tam pojedeme podívat.
 
V dolní části hory nás přivítalo Museum dokumentace které se nachází v místě kde kdysi stál Bormannův dům. Některé
místnosti muzea jsou nepřístupné dětem. Sedíte v nich na dřevěných lavicích a je vám zima, na velké obrazovce běží filmy.
Židé si kopou vlastní hroby, nacističtí lékaři dělají pokusy na šestileté holčičce. Ten pocit se těžce popisuje, musíte jej zažít.
Opouštíme museum a přejdeme parkoviště nahoře. Dostaneme se k nástupnímu místu autobusů které nás za 15 Euro za os.
vyvezou nahoru do Orlího hnízda. Vedení NSDAP ho nechalo k 50. narozeninám Ády postavit na vrchu hory Kehlstein.
 
Místy až 28% stoupání autobus překonal a dorazili jsme na parkoviště Obersalzberg kde je nutné si nechat označit jízdenku
v okénku zpátečním razítkem a časem odjezdu aby nevznikl nekontrolovaný nápor na busy které nás odvážejí zpět dolů.
 
Z parkoviště pokračujeme pěšky 127m. dlouhým tunelem k výtahu, který nás dopraví díky motoru z ponorky o 124m. výše.
Výtah je původní, je zdobený mosazí a v současnosti jako jediný zůstal z celého nacistického komplexu v původním stavu.
  
Vůdcovi sloužilo Orlí hnízdo k odpočinku a k politickým schůzkám. Pozval si sem na důrazný pohovor například Goebbelse
kterému právě tady zakázal stýkat se s půvabnou českou herečkou Lídou Baarovou. Dnes je zde restaurace s vyhlídkou.

No a ještě pohled na údolí a vracíme se zpět.
Některá místa Berchtesgadenu a okolí mám v záloze na příští návštěvu
na kterou mne pozvala místní 92letá pamětnice z doby kdy tu řádila NSDAP a její pohlaváři.
Prý si hodně pamatuje a místní to neradi slyší, ........no ostatně jako všude jinde.