Pár postřehů:
Nákup konzerv na cestu – pozor – mnoho či většina ze zakoupených českých konzerv odpovídá dnešní době,
tzn.že pakliže pak na místě konzervu otevřete zjistíte že uvnitř je masa tak na kávovou lžičku a šťáva nestojí za nic,
guláš je řidší než gulášová polévka, lečo obsahuje tak jedno rajče a jednu papriku a podobně. Dobré je počítat s tím
že do „Hovězího na divoko“ ještě přidáte dalších půl konzervy "Hovězího masa" aby jste se vůbec najedli.

 
Pro ty co tam ještě nejeli a pojedou, přijeli na stanoviště trajektů a byli nervózní tak jako já, uvádím jakýs takýs úvod.
Najíždí se do lajny podle toho jestli máte lístek nebo ne. Červená šipka pro ty s lístkem a modrá pro ty co lístek nemají.
Šipky tam nejsou - je nakreslen piktogram. Zaplatíte nebo odevzdáte lístek, dostanete formulář k vyplnění a jedete na trajekt.
 
Na trajektu si dáte svačinku a za 4 hodiny jste ze Sassnitzu ve Švédsku. Cestou jsme se několikrát vykoupali v moři
protože cesta Švédskem velice často kopíruje moře ale problém byl ten že bylo v moři ještě dál od břehu jen po kolena vody.
 
První spaní bylo u Ljungskile - Švédsko - v přilehlém parkovacím lesíku kde jsme byli zakempováni s mnoha „vágny“ a bylo
to velmi příjemné místo. K večeru /sice je světlo ale bylo 21:00 hodin/ jsme uvařili a zalehli, hygiena zajištěna i s umývárnou
kde tekla i velice teplá voda. Ráno jsem si všimnul že přišel zřízenec a celý tento prostor se zařízením vyčistil. Vše zdarma.
 
Ráno jsme pokračovali přes Švédský Uddevallský most aby nás pak přivítalo Norsko svou krajinou, řekami a vodopády.
Norsko má přibližně 4 722 000 obyvatel a dnes patří mezi nejbohatší státy na světě s nejvyšším HDP.
Zatímco naši představitelé si neví rady jak zazáplatovat dluhy ve státním rozpočtu, norský ministr financí
zase neví jak výhodně uložit peníze.
Jen tak pro nahlédnutí pár snímků, jinak nebudu obtěžovat pohledy na vodní toky které nejsou vždy zajímavé a zajímavější
fotografie jsem neudělal protože mi druhý den spadnul objektiv na zem a bylo vymalováno, ostřil jsem ručně a vše nevyšlo.
 
Cestou na sever Norska která kopírovala Švédské hranice jsme přejížděli několik přírodních pásem které se střídaly
s lesy jako u nás, tundra, kopce, jezera a borovicové lesy - přes cestu nám jednou přeběhl mohutný los.
 
Los byl mohutný a nemít rohy tak jsem si myslel že je to kráva. Vedle je snímek bezplatného domku "Pro ztracené turisty". Pokračovali jsme dál a sledovali dění, hledali Nory které jsme nikde neviděli, nikde nikdo i když tu byly domky, asi spí.
 
Cestou směrem k Trondheimu jsme se stavili v městečku Roros které je skoro celé ve staré zástavbě a bylo zde mnoho
turistů. Staré původní stavby, hlína a tráva na střechách a jen dnešní vymoženosti okolo nás ubezpečí že jsme ve 21.století.
 
Trondheim, co dodat - město s nízkou zástavbou, žádné mrakodrapy - Nidaroská katedrála a socha prvního Vikinga.
  
Vyzkoušel jsem jak kola tak lodě ale jen ručně a pokračoval v obhlídce Trondheimu.
 
Starý přístav kde domy stojí na kůlech ale setkal jsem se zde i s modernímy domy.
 
Hlavní náměstí - plac který připomínal sjezd "rákosníků" přičemž na druhé straně placu lidé klidně popíjeli kávu. 
Měli jsme štěstí že zde zrovna probíhaly slavnosti sv. Olava. Prohlídka se tím stala mnohem zajímavější. 
Jako vždy, ať jsem kdekoliv ve světě tak narazím na kolegy kuchaře kteří vyvíjí bohulibou činnost.
  
Vedle zase sličná Norka opékala zeleninové placičky pro vegetariány a onde zase Nor prodával jahody.
 
V jiném koutě stanového městečka zase děti tvořili ozdoby ze zeleniny nebo na jiném pódiu vyprávěl vypravěč dětem pohádky. Dodnes jsem nepochopil na co se ty děti dívali do těch oválných okének přičemž vypravěč cosi vyprávěl. Parkovali jsme celý
den na P zcela zdarma vedle NIDARO stadionu v ul. Klostergata. Jinak se všude platí. K večeru opouštíme Trondheim.....
 
.....ale ještě bych se pozastavil nad jednou zajímavostí kdy jsem poznal že ani Norové nejsou nějací bohulibí "makáči" - jak
se nám zde v Čechách o pokročilejších státech snaží mnozí namluvit. Norci fachají za jistě nemalou mzdu ale s bordelem
okolo si nedělají starosti a to tato stavba byla v centru města a ne někde v zapadlém koutě kde si toho nikdo nevšimne.

Dál jsme pokračovali dolů jižním směrem na Oppdal a k Dombasu kde hodláme uložit figury v nějakém klidném prostředí.
 
Vyhlédl jsem jako vždy pěkné místo na kempování, vedle tekla divoká řeka Jora no a co se mi tam přihodilo ?
 Najel jsem šikovně do místa které bylo pod mírným svahem a přes den se tam dalo v pohodě zajet i vyjet - ale v noci
zapršelo, podloží bylo okamžitě promoklé a ráno vyjet mírný svah se stalo nemožným, kola se protáčela, konec srandy.
  
Tak jsem nakonec přeci jen musel vyndat ze skrytých zásob láhev Vodky jako "lákadlo" a ze vzdáleného obydlí vylákal
- nejdřív nedůvěřivého a posléze velmi ochotného - Nora s Mercedesem který mi zatáhnul lanem 5 metrů. Nor jistě udělal
dobrý obchod /když předtím rázně láhev odmítal/ i když mi říkal že právě půjde do kostela ale asi nakonec zůstal doma.
 Je dobré mít vždy nějakou tu lihovinu v zásobě pro případ nouze. Vše dobře skončilo - vyrazili jsme směrem na Andalsnes.
 
V Andalsnes mrholí a zrovna probíhal "Trollveggen Triathlon 2010". Po plavání následovala jízda na kole
nahoru Cestou trollů což je neuvěřitelný kopec s 11ti zatáčkami kde silnice je dlouhá 18 kilometrů a překonává
výškový rozdíl téměř 900 metrů. Zpočátku nic nenasvědčuje tomu že bychom se měli vyškrábat téměř do 1000 metrů.
 
V polovině kopce hrála pod plachtou před nepohodou skryta kapela pro okolo jedoucí závodníky k dobré náladě.
 
Na vrcholu v sedle Stigrora se sesedlo z kola a běželo se klesáním z kopce a pak zase zpět do kopečku na vrchol k cíli.
Kdo vyhrál nevím protože jsme pokračovali v cestě směrem na Linge kde přenocujeme a ráno přejedeme směr Geiranger.
Ten závodník - co je vidět jeho chodidlo na fotce - prošoupal asi i botu.

Zase pár postřehů:
Hygiena - většinou jsme na kempování volili místa kde do ucha šuměla voda a tudíž byla hygiena zajištěna a krom
toho pokud jedete okolo většího i placeného kempu kterých je cestou mraky, můžete ho navštívit a tam využít umýváren
s teplou vodou i sprchou /sprcha 10 NKr za 4 min/, elektřina je tam vždy takže se můžete i vyfénovat a i případně dobít
baterky či se oholit pokud s sebou máte potřebné zařízení jako já a nikdy jsem se nesetkal s problémem.

Spaní - Pod širákem v lese, u jezera, na louce apod. Mně se osvědčil systém „rákosnická plachta“ 3 x 3 metry, dvě
dvoumetrové tyče z Baumaxu a pletený provaz na věšení prádla – z čehož jsem často hned po nalezení místa na
zakempování postavil přístřešek ve tvaru Áčka. Stává se dost často že bude pršet nebo již mrholí a toto mi umožnilo být
 v pohodě. Dá se pod tím uvařit a pak i postavit malý stan pro dva a máte sucho. Jinak jsem nějakým náhodným /celoživotně vybroušeným/ smyslem nalézal pěkná místa a někdy i přístřešky. Dalším doporučením je vyhnout se profláknutým a
„civilizovaným“ místům. Zvolil jsem trasu zcela mimo civilizovaná místa /civilizovaná místa = turisticky vysoce atraktivní/
a nebo jsem po absolvování návštěv kulturních památek zvolil výjezd po druhotřídních silnicích do přilehlých koutů v lesích.
Jednou jsem zakempoval na místě označeném „na koupání“ ale v přilehlém prostoru bylo ještě parkoviště pro motorové lodě.
Večer nás oslovil statný Nor
a požádal dvěma jazyky o opuštění sekuritou hlídaného prostoru a když jsme prostor opustili tak nás ještě dohnal džípem
a přivezl nám můj zapomenutý kapesní nůž. Takže – v civilizaci je nejlepší spát na opuštěných místech. Zkušenost z
EVROPY mám že na opuštěném a krytém místě je to bezpečnější než na frekventovaných parkovištích které objíždějí
bandy zlodějů. Tuto praxi jsem využil i ve zcela bezpečném Norsku a praxe se potvrdila.

Pokračujeme na Linge a zastavujeme na okraji fjordu v Sylte u domků "garáží na loďky". Okamžitě jsem pochopil že krom
krásného a klidného městečka jsem narazil na přístřešek kde budu trávit další příjemnou noc s výhledem na okolní scenérii.
 
Sice bylo trochu zataženo a mlhavo, bylo nezvyklé teplo, pod stříškou sucho a tak jsem nasával okolní vzduch.
 
Další den nás po přeplavbě malým trajektíkem čekala cesta do Geirangeru - bylo sychravo ale nezvykle teplo.
Geiranger není třeba představovat, malebné městečko, pár místních obyvatel a mnoho stovek turistů.

Postřeh:
Silnice - Norské obyčejné silnice je jedna radost. České hlavní silnice je jedna starost odpovídající Norské silnici 3.třídy.
Zajímavé je placení některých vjezdů na vybraná místa - uvádím zde jednoduchý foto pohled:
 
V krabici si vyzvednete obálku, vložíte obnos, zalepíte a utrhnete si kupon s evidenčními čísly obálky.
Jednoduché a prosté. Nikdo nic nekontroloval ale možná že se to i někdy stává.  
Navštívil jsem menší ledovec Kjendalsbrren. Od parkoviště jsme šlapali asi půl hodinky pěšky což bylo přijatelné.
 
Po zpáteční kamenité cestě od ledovce vyrážíme směr Pollfosská hrdla a dále směr Sjoa.
 
Po příjezdu do Heidalu nacházíme Rafting centrum kde se rozhlížíme okolo zda nepotkáme nějakého Čecha.
Nestalo se tak a tak jsme si alespoň centrum prohlédli zevrubněji. Čtyřhodinová jízda raftem přijde na 2.220,- Kčs.
 
Recepce velmi příjemně osloví hned po příchodu každého znalce a o odpočinkové místnosti není třeba nic naznačovat
jen přidám že v této místnosti se scházejí absolventi jízdy raftem a jsou jim zde promítány záběry natočené během jízdy.
A abych nezapomněl, setkal jsem se v Heidalu i s Čechem - s Tomášem "Rodeistou" Mähringem - extrémním kajakářem,
profi raft guidem, fotografem a dokumentaristou. Tomáš zde působí od roku 2007 jako raft guid a řeku Sjou s ním úspěšně
sjelo mnoho klientů. Popovídali jsme o situaci, probrali běžné vodácké kecy a rozloučili se, Tomáš běžel točit raftaře.
Odkaz na stránky:     Rafting na Sjoe

A jsme u té nejznámější záležitosti. Řeka SJOA - "třpytivá" - řeka kde jsme byli s oddílem na vodě před mnoha lety.
 
Sestupujeme ke slalomové trati po mnoha schodech dolů do údolí. Vše se změnilo k nepoznání.
Všude okolo řeky jsou vybudovány ochozy s budkami pro rozhodčí, vše ve dřevě a vysoce kvalitně provedené.
 
Dole se valí masa třpytivé vody s mohutnými válci a vracáky. Vzpomínám na slova Vlasty Lepíka, vidoucího válce které
jsou za zatáčkou a řkoucího že "tak do toho nejdeme". Asi měl pravdu, plavalo by se až na konec soutěsky
a pokud si vzpomínám když jsme tu tehdy byli - někdo tam zaplaval a loď jsme mu lovili velice dlouho a ne jednoduše.
 
Dlužno dodat že až dosud jsem neviděl v Norsku na vodě jediného kajakáře nebo singlíře. Pouze rafty a ty končili na startu
slalomové trati kde je i kemp. Takže rčení že na řece potkám stovky vodáků z celé Evropy nebyla v tyto dny pravdou.

Další zastávka kostelík v Ringebu a pak Lillehamer.
 
Lillehamer - sportovní muzeum, zimní hala a pak nahoru do kopce, zaplatit parkovné /30 Nok/ a právě skákali skokani.

Postřeh:
Drobné mince - Velmi často se na turisticky atraktivních místech ve městech platí v automatech a nejnižší taxa bývá
cca.30 Norků a je tedy dobré mít neustále drobné mince které se pak dají použít i v kempech na placení sprchy.
Placení mýtného - při vjezdu do Osla se provádí na benzínce ESSO kde se vyplní formulář a zaplatí cca. 26,-Nok
Navigace - velice dobře nás prováděla hlavně ve městech pokud jsme cokoliv hledali tak jsme to našli bez problémů.

OSLO
Velmi rušné a velkými silnicemi protkané město - všude jen auta a stavební práce.
Na prohlídku je dobré počítat s celým dnem, mít drobné na parkovné.
 
Oslo - Kon-Tiki a právě přijeli Češi s autobusem plným kol na střeše a hurá podívat se na FRAM.
 
Dobyvatelská loď v přístavu a Vigelandův park. Gustav Vigeland na tomto svém díle pracoval 20 let
a je zde přes 200 soch a sousoší z různých materiálů. K večeru opouštíme Oslo.
 
No a pohled na Norsko od volantu když jsme se vraceli, pak nás již čekal velmi krutě deštivý den při průjezdu Švédskem
/v Norsku vůbec nepršelo/ kde jsme se původně chtěli, jako při příjezdu, koupat v moři - nic z toho se nakonec nekonalo.
Doporučení - budete li odjíždět z Osla naplánujte si velice příjemné přespání na volném přírodním odpočívadle asi 175 km
/2 hodiny/ pod Oslem - ve Švédsku na GPS: Loc: 58°35'13.071"N,  11°27'11.316"E  za výjezdem na Rabbalshede.

  
Pak nás již čekal našlapaný trajekt z Trelleborgu do Rostocku a povodně a objížďky okolo Chemnitzu.
Konstatování - za celou dobu co jsme byli v Norsku jsme potkali dva Čechy. Na vodě jsem krom raftů neviděl jedinou loď.

Postřehy:
Při projíždění menších vesnic, ráno v poledne i večer jsme zcela sporadicky viděli Nory, kde všichni byli nechápeme.
Velice málo - skoro vůbec jsme nepotkali Nora se psem - tedy ať již štěkajícím u baráčku nebo na vodítku.
Při projíždění Norskem jsem pochopil že Norové nemusí jezdit nikam do světa - mají zde vše z přírody.


Najeli jsme 4500 km.
Karlovy Vary - Oslo ....1400 Km

Tak ahoj zas někdy