|
Protože jsme se dozvěděli, že Vávrovo letadlo už dosedlo, jeli jsme s
náčelníky severního i jižního ostrova rychle Vávru přivítat k Mikovi
Dawsonovi.
Vávra vyzařoval odhodláním být ještě aspoň deset minut vzhůru, než ho
sejme JET-LAG. Vávra se zapřel a do rána bylo veselo. Já pak při noční
cestě zpět jsem musel dát interview, mně stavějící paní policajtce –
nakonec však chtěla nadiktovat do blikajícího diktafonu pouze mé jméno.
Povídám Vlašák a ten divný přístroj mi pak na displeji ukázal NO ALCOHOL -
a ona mě řekla GOOD NIGHT - ještě že jsem neřekl pivo.
NO ALCOHOL
Ti nejstatečnější protinožci z Foukyho týmu…
Sportovci se před výkonem pořádně vykrmí a byl jsem požádán o stavění
trati - aby prý nominace stavěla nezávislá osoba. To je v Čechách jev
zatím nevídaný.
Když Martin a Fouky zjistili, že trať v pátek sám asi nepostavím a oni své
sportovce nebudou moci druhý den koučovat, postavili jsme společně
trať za hoďku a jelo se dát zdravici Vávrovi.
V místě, kde spíše čekáte Tarzana než vodáka, se sjelo mnoho desítek
nadšenců do slalomu. Zazávodili si, každý večer se pobavili
a zase se v klidu rozjeli domů. Evropana ten věčný klid dovede hodně
rozhodit.
Vybavení, co používají Zélanďané v buši, jim můžou závidět i Resulťáci.
Nikde žádný stres. Na startu minutový a někdy i devadesátivteřinový
startovní interval a po každé odjeté skupině hodinka přestávka. Ze závodu
na dvě, tři hodiny si udělali akci na celý den.
Fouky, hlavní trenér jihu, zvolil
kvalitu před kvantitou a přicestoval tisíce kilometrů pouze s těmi,
kteří teoretickým testem jak se jezdí slalom
již prošli a pravděpodobně už i v lodi seděli. Oba dva byli nakonec po
první části nominace spokojeni. Martin bral sice více míst v nároďáku
pro sever, Fouky se zase utěšoval vyšší procentuální úspěšností jižního
týmu, tři z devíti jsou ve hře. Líté boje budou pokračovat příští víkend
o cca 400 km více na jih pod elektrárnou Mangahao.
Když oba náčelníci viděli divoké bojiště, zkusili si to rozdat mezi sebou
s tím, že ušetří životy svých válečníků. Nakonec ušetřili životy své
a nechali koupat své svěřence. Nicméně jsem byl ale mile překvapen,
protože ti nejlepší vůbec špatně na vodě nejezdili.
Za rok či dva je můžeme vidět v první světové desítce juniorů. Fouky i
Martin na NZ pracují dobře.
Holky ze Sušice
Fouky pomáhal jižnímu ostrovu jak mu jen síly stačily.
Kája si hlídala svoji mladší ségru, aby jí pak zase mohla trápit a já si
speciálně pro druhý závod postavil trať na míru a jel jsem jak raketa.
V reproduktorech jsem pak po celou jízdu slyšel : „Vlada is paddling as a
young boy......“
Pro Aninu to byl trochu namáhavý a zároveň adrenalinový zážitek. Jezdila
demojízdy, měřené předjízdy a poté dvě své jízdy. To by chlap nevydržel.
A Tonička překvapila úplně všechny a nejvíce nás. O závodech nechtěla ani
slyšet a v sobotu ráno jí to v hlavě přecvaklo a nedala pokoj, dokud
nedostala číslo a neseděla na startu..... a pak jela jako drak.
Tak to je tak v krátkosti z překrásné země vodákům zaslíbené dnes vše a
nějaké výsledky by mohly být časem
zde
http://www.slalomnz.org.nz/
|