v majetku státu a třeba dnes běžně používané upozornění  vůbec neexistovaly
nebo-li jak se tehdá
říkalo„vše patřilo všem“. Tehdy také bylo mezi lidmi oblíbené české rčení a to pravilo, že nejdůležitější věci se vždycky odehrávají v hospodě. A tak i historie této umělé slalomové dráhy Trnávka začíná právě jednou vodáckou merendou v nedaleké Želivi v dobách minulého režimu. "Stalo se tak díky Tondovi Pípalovi, předsedovi z TJ Sokola Žižkov" vzpomíná Honza Mašek, bývalý předseda TJ Sokol Žižkov. Sokol Žižkov pořádal již od roku 1968 na přírodní říčce Želivka slalomové závody, kterých se účastnily i početné výpravy zahraničních vodáků. O velikosti závodů svědčí fakt, že za den se uskutečnilo na 800 startů a poslední slalomáři dojížděli do cíle až v pozdních večerních hodinách. „Duší celé akce byl Tonda Pípal, kterému pochopitelně nemohlo uniknout, že se v roce 1972 na nedaleké říčce Trnava začala stavět přehrada“. Po jedněch závodech a merendě v místní putice, si Tonda přisednul k partičce stavbyvedoucích z Metrostavu a řeč stočil na právě stavěnou přehradu. „Hele, chlapi... a nemohli byste nám tam pod tou přehradou postavit takovej slalomovej kanálek?“ 
 „Jasně že mohli!.." a první „panáci" sklouzly do krku, "není problém, my ti tam tu dráhu Tondo postavíme, pane vrchní.. ještě jednu rundu dokola!“ Tak nějak asi mohl probíhat rozhovor v hospodě, ovšem na rozdíl od jiných velkohubých hospodských prohlášení se toto tehdy podařilo opravdu realizovat přesto že o takovéto stavbě vůbec původní plány stavby přehrady neuvažovaly. 
 K prosazení stavby pomohla nejen furiantská nálada stavbařů z Metrostavu ale také tehdejší mezilidská soudržnost a kamarádství - dnes často věc nevídaná a také tehdy mezi lidmi známí a oslavovaní slalomáři, světová špička - nejúspěšnější sportovci z MS či OH. Dnes tedy mohou vodáci využívat unikátní kanál se kterým tehdejší plán stavby přehrady nepočítal a přesto se nakonec stal skutečností. Náklady na pořízení stavby se tehdy "rozplynuly" do celkové ceny přehrady, takže stavbu zaplatil stát a z oddílu nikdo nic neplatil - ale z nepodložených zpráv vyplývá že přeci jen něco zaplatili, bylo to prý: ...několik hltů "ohnivé vody" v místní putyce.   „Při projektování dráhy odvedl již tehdy spoustu práce Jaroslav Pollert se svými žáky na ČVUT, kteří i postavili model veliký kolem pěti metrů do kterého se pouštěla voda a zkoumalo se tak její chování u jednotlivých překážek,“ doplňuje Honza Mašek. Výsledkem byl kanál 600 metrů délky, spád je 12 metrů. „Jedná se tedy o kanál s největším spádem na světě, což už asi dneska těžko někdo překoná“, protéká 12 kubíků vody, hloubka je až 1,3 metru a k dispozici jsou dva nasedací bazény, nahoře a uprostřed a vysedací na konci. Obtížnost je udávána jako WW IV–V. A proč taková délka? V té době se stavěla trať k závodu téměř jednou tak dlouhá jak dnes a mívala až 30 branek, takže dnes pořádané závody ve slalomu jsou téměř poloviční. 
 Po proběhnutí všech povolovacích a schvalovacích procedur se začalo stavět v roce 1979 a o pět let později bylo dílo hotovo. Oproti původním předpokladům ale nebyl kanál vodáky přijat tak nadšeně, jak se očekávalo. Důvodem byly překážky, které tvořily pouze betonové prahy na dně a betonové bloky zasahující do kanálu, voda měla rychlý spád s minimem vracáků. Přibyly tedy pneumatiky naplněné betonem, ale ty se zase ukázaly jako nebezpečné pro závodníky. Díky tomu nebyla Trnávka dlouho mezi slalomáři oblíbená, jezdili tam neradi a obvykle jenom nejnutnější počet jízd, tréninky raději vynechávali. Důvodem byla právě nepříliš bezpečná trať, několikrát i zůstal jezdec zaklíněn pod vodou přimáčknut na překážku z pneumatik. Ideálním východiskem se nakonec ukázala železná vrata vyplněná dřevěnými prkny a přivázaná ke dnu a stěnám kanálu která slouží dodnes. 
 Mezi velké nevýhody Trnávky patří omezené množství vody kdy v přehradě může klesnout hladina max.o 80 cm, což se rovná 26ti hodinám pro využití kanálu. Uvažovalo se i o přečerpávací nádrži aby se do přehrady vracela část vody, ale k realizaci nedošlo pakliže by tuto akci dnes nikdo nezaplatil. Bývala také tehdy doba, kdy bylo možné se v případě dostatečného vodního stavu domluvit s hrázným  na mimořádném puštění vody a to nejenna této přehradě ale i na jiných dílech, ale pouštění vody je dnes monitorováno a všechna data jsou přenášena a sledována on-line v dispečinku povodí. Bylo to až v roce 1995 kdy kanál „objevili“ raftaři z oddílu RK Stan, kteří tu uspořádali první závody. Pro většinu raftařů, rekrutujících se tehdy z řad vodáků – turistů, bylo dojet bez vykoupání do cíle pro řadu posádek hlavním úkolem dne a projet všechny branky znamenalo automaticky umístění v horní části výsledkové listiny. Záchranáři byli tehdy v plné permanenci a to zejména při startu druhé části závodního pole, kde plavala téměř každá druhá posádka. Po mnohých úpravách se podařilo uspořádání překážek doladit a trať je již dnes zcela bezpečná a je vodáky stále více vyhledávána. Zpracováno s použitím článku Filipa Kolmana - Hydromagazín/2011 Něco z historie:
První umělá slalomová dráha byla postavena v
Augsburgu - tehdy západní blok.
Proč se
tak stalo? Rozhodla špionáž, ve světě sportu tehdy nevídaná věc.
|
||||||
|
|
