| Z Emirátů podruhé | |||
 Soustředění v Emirátech pokračovalo a zážitků byla spousta i na břehu. Každé ráno od sedmi hodin se holky oddávaly cvičení a józe. A tak pravděpodobně místní šejkové leckdy viděli to, co nikdy neviděli a třeba už nikdy neuvidí. 
„Duklák“ Vojta Heger se naopak připravoval na blížící se odlet na
soustředění do Austrálie, kde panují vedra vyšší než 45stupňů.
Každý den poctivě trénoval absorbování tepla na místní komunikaci. A když ještě nešla voda, pak bylo zařazeno posilování. 
 Po pořádném rozcvičení přišel často mezinárodní trénink Česko, Slovinsko a Chorvatsko. Tento den byl dizajner trati jeden z bývalých špičkových kajakářů Dinko Mulič z Chorvatska. Takže pokud se děcka chtěla dozvědět kudy mají jet, chtělo to trochu angličtiny.  Před štědrovečerní večeří bylo třeba pořádně vyhládnout, dostat žízeň a vyrazit vyhlížet Ježíška. Vysoké vyhřáté písečné duny byly tím ideálním místem. 
 Vánoce proběhly v podstatě jako v Česku. Nebyl totiž sníh, bylo teplo a nechyběl ozdobený vánoční stromeček a nastrojený stůl. 
Kuchaři by za
přípravu kapra převtěleného do lososa dostali Michelinskou hvězdu a Světlany
salát by získal cenu zlaté kvedlačky.
A poté zavládlo obžerstvo. 
 
Hanka Tesařová oslavila v Emirátech své patnáctiny a z malé slečny
se tak v poušti stala rázem slečna větší a večer byl opět ve slavnostním módu.
Den před odletem měl Laďa úraz, kdy si motorovou pilou v lese
říznul prst. Každý den jezdil do
nemocnice na převaz a byl neskutečně mile překvapen,
jaký v nemocnici za pár dirhamů dostával servis. Před manželkou ale stále tají, jak se nemohl nabažit Filipínských ošetřovatelek, kterých v té nemocnici pracuje na 150. Cítil se jak v harému, neb každý den ho opečovávala jiná sestřička. 
Láďa sice sváděl svůj o kousek kratší prst na zuby motorové pily. Ale
Barunka přišla na to, jak to opravdu bylo a všem demonstruje, jak k jeho úrazu
došlo.
Prostě si Láďa popletl zuby se zubama a nevěděl, že se na některé šahat nemá. Šel si to tedy s tím zvířetem vyříkat. 
Kde jinde než v Dubaji nakupovat správné auto pro SCM. Závodníci
měli jasno a chtěli červené Ferrari s koulí na vlek. Vedení SCM naopak zastávalo
názor koupit ze sekáče asi dvacetileté, co zbylo po nějakém dřívějším šejkovi. Necháme holt rozumě rozhodnout šéfa SCM Kráťu. 
Po nákupu výlet po Dubaji, koupačka v moři a nalezení makety
budoucí nejvyšší budovy světa. Prý nejvyšší budova světa, více jak 800 metrová
Burj Khalifa bude proti této nádheře vypadat jako trpaslík. 
Muzeum Heritage village v Abu Dhabi ukázal Emiráty před tím, než
se jim podražilo kopnout do pramene ropy.
Stan a velbloudi, takový byl tenkrát jejich svět. 
Emiráty a velbloudi k sobě patří jako Křemílek s Vochomůrkou.
Bylo tedy nutno navštívit trh a pár si jich zkusit odvézt domů. Obchodníci by
dali dva
nebo i tři velbloudy za nějakou naší slečnu z SCM. Holky se děsily možnosti výměny a dušovaly se, že od teď budou fakt poslouchat a hodně trénovat. Konkurence se může začít našich holek bát, ono to opravdu fungovalo. 
Po výletech byl vždy hlad, v kuchyni to lítalo a za stolem by
maminka své ratolesti nepoznávala.
 Poslední dva dny pobytu jsme si připadali jako před časem Noe a jeho rodina. Tak silný déšť a vítr se snad ani v Čechách nevidí. Naštěstí to netrvalo 40 dní a nocí jako tenkrát, ale pouze dva. I tak to byl zážitek. 
 Slalomový kanál byl zanesen pískem a dopravní pás pro závodníky byl potrhán a voda tekla v podstatě až do chatek. Bylo po tréninku.
Při vázání lodí na auto došlo k průtrži mračen, vázali jsme ve
slipech a cesta na letiště se stala adrenalinovým zážitkem.
Po silnicích, kde snad není ani kanalizace se všichni brodili leckdy i v půl metru vody, auta domorodců neznalých deště se válela po silnicích a v poušti se po obou stranách dálnice valilo rozvodněné Colorado. 
  Na letišti v Dubaji prý stály letadla po kola ve vodě a nelítalo se. Naštěstí byl náš odlet z letiště Sharjah, vzdálené od Dubaje 25km a tam bylo letiště vyspádované a tak se tam voda nedržela. Když jsme měli odbaveno, bylo skoro vyhráno, ale bylo na čase se začít rychle modlit, aby nějaký mamlas nedostal nápad po nás vystřelit raketu. Tak jako se stalo Ukrajincům dva- tři dny zpět nad končinama, přes které také asi poletíme. Ač vypadal v Emirátech prstíček Láďi Hojdy trochu nezdravě, po návratu domů se rychle uzdravil a je z něj zase celkem fešák. A u slalomářů se snad toto vodácké "supersoustředění" projeví na letošních závodech.
Poděkování patří Vláďovi Galuškovi za pohled pod pokličku manšaftu.
|
|||
|
|
