Soustředění Západočechů a Jihočechů v zemi vodákům zaslíbené.
      Děkujeme Jihočeskému kraji za podporu SCM Jihozápad     

Kamarádky, tréninkové parťačky a do budoucna pravděpodobně velké soupeřky,
horšovácká Majda, sušická Bára a hubertusácká Veronika trénují společně.
Holky do českého žákovského žebříčku poslední roky promlouvají nejvíce.		  
Jindra Beneš, famózní kajakář i seniorský mistr republiky na kajaku,
dnes 36ti letý taťka stále na divoké vodě dobře pádlem vládne
a začíná své zkušenosti předávat těm nejmladším.

Dobrá zkušenost. Autem jsme bez objednání přijeli, ani sekundu nečekali, šťourli
jí do nosu, zaplatila 63 EUR. Za pár hodin na mobil dostala výsledky testu
a frčela do země, o které kdysi dávno řekl nějaký pan Čech, země zaslíbené.		  
Karolína Galušková strávila s družstvem pár hezkých dní. Naučila děcka brzy ráno
skočit do jezera a otužovat se, vařila s holkama večeře, trénovala s nimi na vodě.
Ale byl čas odletět domu pracovat a musela před odletem vykonat PCR testy.

Atlantický oceán je magnet, který nás vždy přitáhne. Našli jsme i tentokrát pláž, která se nám líbila. Vlny na surf byly tak akorát, možná i trochu větší.
Slečny se rozsadily se svačinou na pláži a začalo show. Každý z kluků předváděl to nejlepší, každý se určitě trochu slanou vodou napil a někteří i lehce ve vlnách přitopili.



Všichni ale přežili a hurá domů. Bez očisty sladkou vodou by kluky, z kterých opadává sůl nikdo do auta nepustil
a tak všichni šli konečně poprvé od začátku soustředění pod pořádnou sprchu.

Jednou ráno jsme přišli na trénink, procházeli trať a přijížděli hasiči. Lovili utopeného, zaklíněného pod kámen a všichni byli paf. Celkem zajímavý začátek tréninku.
Šlo jim to ale chlapíkům dobře, po očku jsme je totiž stále sledovali. Po půl hodině záchrany, kdy domasírovali srdce jsme zjistili, že oběť byla figurína, kterou nevíme zdali rozdejchali.
Ale jinak pěkné akční ráno.
   

Přání každé maminky: robátko si doma připraví večeři, zbaští jí a nezbude ani drobek. Dokonce i talíře a příbory po sobě umyje a tady ve Francii je to takový nějaký normál.
Možná je to tím vzduchem. Otázka, jestli si po večeři umejou hubu a vyčistí zuby.		  
Trénujeme, bavíme se, ale je jasné, že každý sportovec snese jen určité zatížení.
Včera po tréninku v autě usnul Martin z Plzně a nebyl k probuzení. Dnes to byla
Verča z Hubertusu. Před večerkou je vždy v autě budíme slovy - „vstávej, jdeme spát“.
 
Spící Martin, ještě že se připoutal. To by se blbě vysvětlovalo policajtům, že si natloukl když vypadnul z auta dvě hodiny po zaparkování díky tomu, že se nepřipoutal.
Jsou tréninky, které nejdou odjet na řece, tak se přesuneme sto metrů od chatek na hezké jezero.