SCM ze západu a jihu Čech opět migruje do teplých krajů

4 auta, 30 lidí se sešlo na Rozvadově. Byla udělána nezbytná fotečka a plechová kavalerie se vydala na 1 600km douhou cestu, doufáme za sluncem.

Původní plán byl půl soustředění strávit na méně známé slalomové dráze na jihu Lyonu pod atomovou elektrárnou.
Teplá voda, věčný opar nad řekou by bylo pro naší bandu něco úplně nového. Na druhou půlku akce byla představa přejet na osvědčený kanál
na severu Lyonu. Před pár týdny však naše domluvené ubytování pod Lyonem vzaly útokem štěnice. Místní hygiena se na to moc dobře netvářila,
provozovatel hrál mrtvého brouka a tak jsme zvolili strategii objet toto místo velkým obloukem a dojet ještě o 600km jižněji, do PAU.



Holky by nejraději stály na každém druhém parkovišti. Domluvili jsme se, že to bude vždy po 300km jízdy...

1 600km z Rozvadova byla legrace a zažitý rituál. Každých 250 km střídání řidičů, občasné čerpání nafty.
Kluci se dokonale naučili ovládat kafe automat, žívotabudiče pro řidiče.
  

Do Pau v jižní Francii jsme přijeli k ránu, kdy začínala v Čechách škola. Pro některého cestovatele byla ještě chvilka se natáhnout na postel
a schrupnout si při čekání na první trénink. Někdo se ale dokonale prospal v autě a energii čerpal už z jižního sluníčka.
Na první trénink jsme vyráželi při listopadových 24 stupních.
  

Příjezd na trénink, prohlídka trati, krásné počasí. Co více si přát??
   
  

 
Asi nejsmutnější dosavadní věcí je ta, že Verča Tůmová si „trochu“ hejbla ramenem.
Sice tu dostala nejlepší fyzio pomoc, oni ale bez rezonance nic nenašli. Odletěla, už je doma v KV, vlastně tu docela chybí, často se o ni mluví a čekáme na každou její zprávu, co vyšetří čeští lékaři.

  
Zaplať 16,9 EUR a zbašti si co chceš se stalo v naší partě druhý fetiš našeho soustředění. Příjemná majitelka čínské restaurace naší partu léta miluje.
Toleruje i některé naše SCM sarančata, které konzumují její celodenní vaření.