Na letišti jsme počkali na batožinu a lodě, našli kamaráda Nico Noela, naložili vše na vlek a vyrazili do neznáma.
     
Člověk v roli nenáročného vodáka tušil, že asi nebude přespávat v dřevěných chatrčích, ale nevěděl, že se v podstatě ocitne v luxusu.
Překvapilo nás špičkově vybavené klimatizované ubytování, kde úplně vše fungovalo, denně se uklízelo.

Samozřejmě každý nedočkavě čekal, jak nás tu budou krmit.
  
Přidělený stůl, u kterého byla každý den připravena snídaně, oběd a večeře byl standard. Většinou se připravené jídlo ani nedojedlo, speciálně rýže,
která se tu vaří snad po tunách. Až se vrátíme, všichni z ní budou mít šikmé oči.

     
Mě nejvíce zaujal hrnec, který přímo u stolu dohříval polévku. Na snídani, oběd či večeři vždy jiná, vždy originální a vždy ve velkém množství.
Samozřejmě šéfkuchař netušil, že slalomářskou stravu je potřeba připravovat zcela vyváženou a tak se šel sportovec tu a tam dojídat různými brouky
a štíry, jako je například Škorpion. Tu a tam slupnul i krokodýla.
  
A protože nejde tři neděle bez přestávky pádlovat, chystáme se juknout po okolí a ještě pár foteček z našeho soustředění poslat..


Když jsme dorazili do Royal Thai Navy Rowing and Canoeing Training centra, nikdo nemyslel na nic jiného, než se jít opláchnout
a po dlouhém letu protáhnout do slalomového kanálu.
     
Předpokládali jsme, že obtížnost i charakter tratě bude něco jako Veltrusy. Překvapilo nás, že je to ale daleko těžší.
Speciálně několik větších skoků drží slalomáře ve střehu a leckdy i rakeťáka vyškolí.