Antonie Galušková trénuje v Brazílii - 2025

Každý asi ví, že se v Brazílii v roce 2016 konaly OH. Poté si tam na stejné slalomové trati střihli v září v roce 2018 MS seniorů. Od té doby se tam občas vydává i část českého národního týmu na zimní přípravu.   Brazílie je PUNK, píše z Brazílie Antonie Galušková, úřadující mistryně ČR ve slalomu a slečna, která reprezentovala ČR na OH v Paříži. Toničce se tam moc líbí a ráda se tam vrací. Letos tam vyrazila již po třetí. A jak by tohle soustředění popsala tahle „tedražická slečna“, ještě nedávno závodící za KVS Sušice? Každý den chodím spát nejpozději kolem 20hod., abych měla aspoň 8h spánku. I když jsem byla batole, před osmou večerní jsem prý nikdy neusnula. Tady v Brazílii se tedy o nějakých 23 let vracím v čase zpět, abych odčinila prohřešky z raného dětství. Ráno, když mě náhodou pošetří, vstávám až před pátou. Máme většinou tréninky od 6:30 a cesta na kanál trvá +- 30 minut. Tahle ranní doba je tu na tréninky při tak teplém počasí nejlepší. Ráno jezdíme většinou 90 min. a odpoledne jezdíme od 16-17 nebo 17-18hodin. Každý den máme 3 tréninkové fáze. Ráno voda, hned po tréninku buď 90’ posilovna nebo 60’ běh venku, kdy si připadáme, že běžíme peklem horoucím. V té době je přitom pouze 9:30 ráno. Oběd trochu dříve v 11:30, ale komu by po téhle šichtě nevyhládlo. Pak dělám každý den na bakalářce a jdu se na chvíli natáhnout. Ve 3 hodiny odpoledne opět na vodu a domů se vracíme okolo 18 večer. Do rukou pánvičky a hrnce a večeříme. Na dobré trávení pak dobře funguje dělat zase něco do školy, oči se brzy stejně únavou zavírají a usínám.    Foto 1: Kdo chce vyrazit na slalomové soustředění, na olympijskou trať do Brazílie, musí počítat s tím, že by se i člen úderné brigády Alex Stachanov styděl porovnat své ruce se studentkou a slalomářkou. Spousty chloru, přidávaná do vody na slalomové trati by totiž zlikvidovala bakterii ve velikosti slona. Foto 2: Od OH 2016 byla tahle překrásná BMX trať zarostlá. Dnes je opravena. Přemýšlíme, že si v rámci tréninku půjčíme něco na kolečkách a sjedeme si to z kopce dolu.       Dny volna tady letos nejsou vůbec o výletování, jsme tu již potřetí a viděli jsme tu v okolí snad skoro vše. Ale na hodinku si na pláž ráda zajedu k pozdnímu odpoledni, kdy už není takové vedro. Našla jsem i pár foteček z loňska, kdy jsme zkoumali a poznávali okolí.     Každý den bezkompromisně večerka, ani o minutu později. Východy slunce vidíme v 5:30. Bydlime v "resortu“ lepší střední třídy. Bydlení komplet obehnaný plotem, kam je možné vstoupit pouze přes pres střeženou bránu a face ID kameru.             S nádobím, podobné z dob našich babiček již umím zacházet jak s pádlem. Stačí si přát a za pár minut máte k večeři co si přejete. Dobře, na večere vítězů nad náročným dnem jdeme občas do restaurace. Dopink po lupsech v podobě cukrové třtiny také svěřím odborníkům. Slova evropské řidičky    A co mě zaujalo a překvapilo jako evropskou řidičku? Nejlepší je tu dělat barvoslepého. Taky se totiž běžně jezdí na červenou. Řidiči to přes den neřeší, protože měnící se barvy na semaforu a následné brždění každého zdržuje. Ale v noci je ten největší důvod bezpečnost. Místňáci nám doručovali v centru a ještě k tomu v noci vůbec nezastavovat. Zloději na poslušně zastavující auta vysloveně čekají. Nechci, aby vyznělo, že ta Brazílie je hrozná země. Mám ji strašně ráda a ráda se sem vracím, je to ale jinej svět, kterému když se přizpůsobíte, bude se vám líbit. A bez uší tady řídit také někdy nejde. Například Favel, cesta do kopce. Vypadá jak jednosměrka, ale vždy se tam 2 auta vejdou. Kdo nevidí ten troubí, ten co netroubí by měl naopak dobře slyšet, že se proti němu někdo řítí. Ideální být na moment netopýrem. A tak vás z Brazílie všechny moc pozdravuji a těším se s vámi na sezonu 2025.