První zápisy o založení kanoistického oddílu v Karlových Varech
se datují do roku 1949.

Kromě prvního a úvodního listu je kronika psána psacím strojem
Náhled listů kroniky - pro představu jakou formou je zpracována.


Velikost jednotlivých listů kroniky 30x42 / A3 - 26 listů


 
Čtyřicátý devátý rok byl pro karlovarské vodáctví dobou kamennou. Nejsou k dispozici žádné písemnosti
z tohoto roku, je však jisté, že se tehdy začínalo opravdu od píky. To mohou jistě potvrdit někdejší členové tehdy právě založené Slavie Karlovy Vary a nynější příslušníci našeho oddílu.
Nedostatek lodí, pádel, klekaček apod., (dokonce ani pramičky nebyly) , téměř žádné vybavení, nevyhovující loděnice, lépe řečeno její trosky, nedostatečné tréninkové možnosti, to byly hlavní potíže,
které brzdily rozvoj kanoistiky. Byl však nezměrný elán a nadšení, jenž pomohl tyto překážky překonat.
Byl také značný optimismus, neboť i když bili vodáci jak se říká „ve srabu“ plánovali na příští rok slalomový závod na říčce Teplé – později „Napříč Karlovými Vary“, o čemž svědčí výstřižky z novin.
Tento závod se také v příštím roce 1950 uskutečnil.

 


 




                        Rok 1950 zaznamenal již značný rozmach karlovarské kanoistiky, presentovaný stále oddílem Slavie. To již nebyla doba kamenná, ale alespoň tak čtvrtohory. Nejzákladnější překážky byly již odstraněny. Byla zrestaurována loděnice pod Chebským mostem, byly také již lodě a hlavně dostatek závodníků. Vznikal pomalu dobrý kolektiv, který ve svém středu vychval nejednoho dobrého závodníka!
                         Na Velikonoce se jel první závod v kraji a sice první ročník distančního závodu „Karlovy Vary – Klášterec n/Ohří“. Trať byla dlouhá přesně tak, jako klasický maratón v atletice - 42 km, od čehož byl odvozen pozdější název vodácký maratón nebo taky tejráček, darda, rychtovačka, či prostě svinskej závod. Tyto nelichotivé názvy jsou odůvodněny tím, že naši vodáci nemají takové tréninkové možnosti před závodem, jako je tomu třeba v Praze, kde je brzo teplo a kde je možno jezdit již koncem února a tak k závodu přicházejí celkem nepřipraveni a chtějí-li obstát v konkurenci dobře trénovaných závodníků z jiných krajů, musí ze sebe vydat opravdu všechnu sílu, takže do cíle přijíždí velmi vyčerpaní a znaveni. Proklínají pak celý závod a zaříkávají se, že již víckrát je nikdo na „Klášterci“ neuvidí apod. Ovšem již příští rok je můžete spatřit opět na startu jako kdyby se nechumelilo a ono se někdy opravdu chumelí!
                          Závod jest pořádán v době, kdy má Ohře dost vody a to je právě na jaře když odejdou ledy a na horách roztává sníh. Jelikož je závod současně krajským přeborem na distanční tratě a jiná vhodná trať v našem kraji není a protože v létě je Ohře téměř vyschlá, musí se závod jet tak brzo, chceme-li míti krajské přeborníky v této vodácké disciplině. Toto povídání jest sice odvozeno až z pozdější prakse, ale při popisování závodu nelze se o to nezmínit.
                          Prvního ročníku se zúčastnili z tehdejšího oddílu Slavie 4 závodníci na 3 lodích. Oddíl získal první místo v K 1. Ostatní závodníci vzdali. Byli to Skalický Sádlo a Vitouš, který zakončil závod ve Melichově za přispění místního hasičského sboru. Vítězem v K 1 byl Mirek Kiral, který se tak zapsal do listiny vítězů jako první Karlovarák. Účast z mimokrajových oddílů nebyla ještě tak velká, jak tomu bylo v pozdějších ročnících.
                           V tomto roce slavil v kraji svůj zrod ještě jeden závod. Byl to slalomářský závod „Napříč Karlovými Vary“, bohatě obeslaný závodníky Slavie a také konkurencí krajskou i mimokrajskou. Slalomáři Slavie získali v K 1 – 1. a 2. místo, v C 2 2. 3. a 4. místo, C 1 1., v F 11. a 2. místo a konečně v F 2 1. a 2. místo.
                            Vodáci Slavie se zúčastnili ještě sedmi závodů na hladkých tratích v Chebu, Pardubicích, K.Varech 2x, Praze 2x a na Orlici a dvou závodů va slalomu v K.Varech a Chebu.
                            Na startovních listinách se objevila jména vodáků, která zníme ještě dnes i těch, kteří již nejezdí a odešli. Jsou mezi nimi: Honza Šperl, Kyral, Sylva, Špidra spoluzakladatel Slavie Los, dále Vitouš Franče-Mozr, Týgl, Brabec, Kovalská, Miková, Bohatová, Neumaisterová, Tomášková, starý nezmar Polák, Steiner, Hubáček, Roubíček a Haškovec.



     

 



Činnost v tomto roce nejlépe popisuje výroční zpráva vedoucího závodního družstva, Jindry Lose:
Hodnotíme-Li uplynulou závodní sezonu 1951, můžeme směle říci, že byla pro ZSJ Slavia K.Vary oddíl kanoistiky o hodně lepší, než v roce 1950. Tréninku se zúčastňovalo více závodníků. Trénink byl prováděn svědomitěji. Se závodní přípravou přímo na vodě bylo započato již koncem února vyjížďkou Karlovy Vary – Vojkovice. Také počet lodí v naší loděnici se zvýšil a sice o Helerův švédský kajak, o lepený klubový kajak a o lepenou singl kanoi, ke konci sezony pak o lepenou debl kanoi.
Do druhé třídy postoupili závodníci Týgl – Franče, když získali na závodech Karlovy Vary – Klášterec 2. místo, Napříč Karlovými Vary 3. místo a závodem Písek – Zvíkov 1. místo. Dále dvojice Vitouš – Špidra v závodech Karlovy Vary – Klášterec 1. místo, Napříč Karlovými Vary 1. místo a krajským přeborem 1. místo. Tím také splnili svůj závazek, že v roce 1951 vyjezdí druhou třídu. Po opadnutí vody v Ohři, což se stalo hned po závodě Karlovy Vary – Klášterec, jsme byli prakticky měsíc bez vody,neboť jsme neměli kde trénovat. V Ohři se již jezdit nedalo a na přehradě jsme zase neměli kam dávat lodě. Tudíž problém z roku 1950 vyvstal před námi znova a nebude jistě vyřešen, dokud nebude postaven jez přímo v Karlových Varech. Po delším bloudění jsme našli asi 500 metrů od vody vzdálenou polorozpadlou hospodu vedle nádraží Přehrada-Březová, kterou jsme si brigádnicky vyčistili a honem se do ní nastěhovali. Letos ji budou bourat, jestli není již zbourána a jsme tudíž zase v pravém slova smyslu po jarním opadnutí vody v Ohři na suchu. Dalším problémem jest zvláštní kmen velice divokých, zvířecky zvlčilých karlovarských rybářů, kteří nám při tréninku na přehradě vyhrožovali rozřezáním po způsobu Otilie Vranské nebo ukamenováním, o což se také několikrát pokoušeli. Jeden rybářský chudinka však na to doplatil nemilým spadnutím do vody, když před tím mohutnými rozmachy vrhal oblázky, zvící pštrosího venčena trénujícího závodníka. Též jest nedostatkem přehrady, že jest značně vzdálena od Karlových Varů a při delší pracovní době nemohli všichni závodníci věnovat tréninku takovou péči, jakou by mu věnovali, kdyby byl opraven jez v Karlových Varech…
Jak ze zápisu vysvítá měli závodníci tehdy stejné starosti, jako jejich nástupci v dalších letech. Přesto Slavie zaznamenala v tomto roce největší rozmach od svého založení. Úspěšně si vedli též slalomáři. Dana Tomášková, nyní Martanová se tehdy kvalifikovala vítězstvím v Orlickém slalomu na mistrovství světa, které bylo uspořádáno v Rakousku. Avšak i když borci Slavie dosáhli četných úspěchů, museli se přece jen několikrát rozdělit o prvenství s borci ostatních jednot v kraji kde karlovarským vyrůstala konkurence. Zejména slalomáři pocítili nápor chebských a kláštereckých závodníků.
'Členská základna se utěšeně rozrůstala a v oddíle se objevila nová jména: Heler, Hřivnáč, Mirek Mrnka, Pepík Roubíček, Bednář, Kellerová, Svozil, Viterle, Spurný, Zdařil, Kudrnová, Schneider, Kletečková a Kučerová. O úspěších a činnosti oddílu hovoří též přiložené novinové výstřižky.


 






 
Do roku 1952 vstupoval oddíl kanoistiky Slavie s novým výborem, v jehož čele byl zvolen Mirek Polák.
V závodní sezoně se jelo celkem 16 závodů na distanční a hladké tratě a ve slalomu. Byly získány tyto výsledky: (Vypsáno z výroční zprávy 1952, kde není bohužel uvedeno, ve které kategorii byl označený výsledek dosažen).

Tolik ze závodní celoroční činnosti. T výroční zprávy jest možno zpět vyčíst,že oddíl i nadále zápolí s nedostatkem vody pro trénink v letních měsících. Avšak inventář jistě značně vzrostl, neboť jeho souhrnná hodnota jest uváděna ve zprávě částkou 148.770,- Kč. Ve jmenném seznamu členů a závodníků,uvedeném výroční zprávou, se objevují další nová jména. Jsou to: Ondřej, Hájek, Jančar, Dzijan, Dastych, Havlena, Sklenář, Strébland, Franěk, Kůstka, Zátka, Vitoušová, Ondřejová, Ondráková, Skelnářová, Bartoš, Půhoný, Honzík, Pilotová a Veřeteká. Novinové výstřižky vykreslují opět oddílovou činnost v tomto roce.



 
      
 





 
Z tohoto roku se nezachovaly žádné písemnosti, výstřižky ani fotografie tak rok 1953 bude vyznačen v kronice bílým listem jen s několika řádky.
Oddíl Slavie prodělával krizi. Členstvo nebylo jednotné, množily se roztržky a ani reorganizace Čs. Tělovýchovy, která proběhla na podzim, nepřinesla pro oddíl žádnou změnu. Změnil se pouze název. Dosavadní Slavia byla přejmenována na Dynamo Karlovy Vary. Rozkol v oddíle však trval dále.
53 rok zastihl v plném tempu vodáky Baníka. Z loni ještě nepatrného oddílu vyrostl početně silný celek. Lodní park se rychle rozrostl díky finanční podpoře mateřského závodu. Na závodním poli se dostavily též první dobré úspěchy. Veškerý lodní inventář byl na jaře přestěhován do nového působiště, do prostoru pod jednou tribunou karlovarského dostihového závodiště ve Dvorech. Oddíl měl k dispozici několik starších zkušených závodníků, kteří byli instruktory turistům a mladším závodníkům. A tak se do listiny vodáků zapisují další jména: Matoušek, bří Pinkasové, Kutwirt, Matoušek, Hlomová, Kotrč, Kodeš a Blachr.




  






 
Rozbroje v Dynamu pokračovaly. Již na jaře startovali na tradičním závodě „Klášterci“ někteří členové Dynama v barvách Rudé hvězdy. Avšak rozbroje vyvrcholily v říjnu odchodem závodníků Poláka, Lora, Lose, Sklenáře a dalších, kteří vytvořili nový, již třetí vodácký oddíl, Rudou hvězdu Karlovy Vary.
S nevelkým lodním parkem, který tvořily soukromé lodě, pro závody většinou nevyhovující a bez
loděnice nastal oddílu tvrdý boj. Do zimy byla již však zajištěna „loděnice“ v druhé polovině tribuny
na dostihovém závodišti, v které sídlil oddíl Baník. Bylo tak postaráno o to nejdůležitější o lodě. Byl zajištěn dokonce i celoroční trénink, protože Ohře má v místech u závodiště dostatek vody po celý rok.Výkonnostně patřil však oddíl na první místo v kraji, protože v jeho řadách byli ti nejlepší závodníci. To se též projevilo na „Klášterci“, kde většina prvních míst patřila Rudé hvězdě, jak to dokumentují výsledky z tohoto závodu. Totéž se opakovalo jen s malými změnami na krajském přeboru v Březové.Oddíl Dynamo byl citelně oslaben odchodem zmíněných závodníků a svými výkony obsadili právem druhé místo v kraji. Početně byli snad nejsilnějším oddílem. Členský kádr byl doplněn novými jmény: Kelec, Píštělová, Krynivová, Růžičková, Vávra, Matěna, Sekyrová a jiní.






 
Jakousi odměnou a uznáním za iniciativu a dobrou práci pro vodácký sport, bylo pro Rudou hvězdu
pověření krajské sekce uspořádáním slalomového závodu Napříč Karlovými Vary. Ovšem tato „odměna“ znamenala pořádný kus práce s úpravou trati a hlavně s postavením téměř třiceti branek! Účast zahraničních závodníků na tomto závodě, jak to hlásá připojený výstřižek z novin byla, jak se ukázalo nezaručená.
Ale i bez nich se závod povedl a mnohý ze závodníků si odvezl nejednu vzpomínku. (Byly asi 3 rozbité
lodě a bezpočet vykoupaných). Kromě ostatních „povinných“ závodů v kraji, zúčastnila se též Rudá hvězda závodu ma 500 m, který uspořádal nově založený oddíl Slavoje Kadaň. Fotografie z tohoto závodu ukazuje nástup závodníků k rozdílení cen. Jak se ukázalo, nebylo to 500, ale asi tak 300 m. Vodáci Rudé hvězdy suverénně zvítězili skoro ve všech disciplínách. Ještě na jaře startovala Rudá hvězda na prvním mimo krajovém závodě. Byla to distanční trať Týnec n/Labem – Kolín, ze které se také zachovaly výsledky.
Stojí ještě za zmínku pěkný úspěch Jirky Lora na přeborech ČSR, kde se umístil mezi předními závodníky na obou tratích 1 i 10 km. Oddíl Baníka bojoval se střídavými úspěchy. Vedení oddílu hodlalo postavit loděnici na místě bývalé plovárny v Rybářích, avšak dokumentace na loděnici byla z nepochopení odpovědných činitelů zamítnuta. Oddíl Dynama se poněkud vzpamatoval. Staří vodáci sice přestali již
jezdit nebo odešli do jiných oddílů, ale vytvořil se kádr mladých, kteří představovali slibný celek do budoucna.



Na snímku zleva:  
Beránková (Cheb), Dukátková (Klášterec), 2 dorostenci, Hradecký a Pinkas Petr (Baník), Polák a Lohr (RH) za nimi: Los, Vojíková a Kozlovský, zcela vzadu Švec a Saller (všichni RH).
 
              


 
O poměru sil tří karlovarských oddílů, svědčí nejlépe připojená celostátní bodovací tabulka pro kanoistiku.
Rudá hvězda se umístila v první třetině tabulky, což jest nesporně pěkný úspěch. Také Baník má poměrně pěkné umístění, zatímco Dynamo dominuje na konci.
Z četných výsledků ze závod, které byly pro tento rok k dispozici, je patrna velmi dobrá forma Jirky Lora, zejména jeho druhé místo na přeborech ČSR v Trenčíně je hezkým úspěchem. Také oddíl a jeho závodníci si vedli dobře, zvláště Polák a Kozlovský byli úspěšní. Avšak všechny úspěchy zatlačila do pozadí okolnost, že se započalo se stavbou loděnice. A tak se Rudé hvězdě podařilo to co Baník nemohl prosadit: V roce 1956 bylo započato nad Chebským mostem se stavbou, která později silně připomínala loděnici. Nežli se jí však dostalo dnešní podoby bylo nutno vynaložit ještě hodně dřiny a bylo zapotřebí věnovat hodně volna na její dokončení. Na fotografiích „reportéra“ Jindry Lose, je nejlépe patrno, jak loděnice postupně rostla. Na obrázcích jsou ještě patrny částečně zachovalé sloupy rozbombardovaného koupaliště, které posloužily jako pozdější nosné pilíře naší loděnice. Bylo by jistě možno hodně napsat o stavbě samotné ale výmluvnější je přece jen seriál fotografií….
Baníkovi se tohoto roku kvalifikovali dvojicí Kutwirt-Matěna do přeboru republiky v C2. Jejich řady se rozmnožily o další závodníky: Milana Bláhu, bratry Stejskaly, Krejzovou a Vlasta.
Oddíl Dynama potvrdil do loňska zlepšující se formu tím, že jeho závodníci Živsa a Fencl v C1
a K1 dorostu se rovněž kvalifikovali do přeboru ČSR.


    




 

 
Tento rok došlo ke sloučení vodáckého oddílu Baníka s Rudou hvězdou. Jednota Baníka nebyla schopna zajistit finanční rozpočet vodáckého oddílu. Byla tím vlastně ohrožena jeho další činnost. Členové se dohodli na likvidaci oddílu a jeho sloučení s některým karlovarským oddílem. Byla navržena Rudá hvězda, do které po delším jednání přestoupil kompletní kanoistický oddíl. Tím sice „zmizel“ jeden oddíl a ubyla konkurence, ale na druhé straně vznikl nový silný celek.
Dynamo, po odchodu několika závodníků na vojnu nebo jejich přestupem, upadlo do dřívější stagnace. Oddíl byl prakticky bez vedoucího, což se markantně odrazilo nejen ve výsledcích, ale také chováním jeho členů. Šlo vesměs o mladé lidi, kteří bez dozoru výkonnostně „chátrali“. Loděnice Dynama začala pomalu plesnivět a lodní park na tom nebyl o nic lépe.
Rudá hvězda, kromě účasti na „Klášterci“ uspořádala na jaře opět slalomový závod „Napříč Karlovými Vary“, který měl letos bohatou účast a silnou konkurenci, ve kteří obstáli poměrně dobře oddíloví závodníci. Horší to již bylo na slalomu v Chebu,kde sice získali dvě první místa, ale celkově se museli spokojit s druhým místem za domácím Chebem. Na hladkých tratích byla sice podobná, jako vloni, tj. byly docíleny celkem uspokojivé výsledky a nad průměr opět vynikl Jirka Lor. Tolik asi lze říci o závodní činnosti. Jinak po stránce výstavby byla skoro dokončena loděnice a vybudováno hřiště na odbíjenou, kde se však zatím pro nezpůsobilý terén ještě nehrálo. K tomu se ještě přidružuje nezbytná každoroční oprava lodí a hlavně pádel, kterých bylo letos při malém stavu vody narubáno uctivé množství.



   



Vodáci po osmé Napříč K.Vary                      Chebský slalom                       Vodáci Rudé hvězdy si přivstali                      K.Vary - Klášterec       






 

Závodní sezonu zahájili slalomáři v dubnu závodem v Děčíně na Ploučnici.
Avšak jak již to pohříchu bývá, nejsou výsledky po ruce.
Druhým závodem byl maratón Karlovy Vary – Klášterec. Účast na něm byla však velmi slabá. Třídy se jely v kategoriích většinou sloučeny pro malý počet závodníků. Bylo to zaviněno tím, že se současně v termínu jely ještě asi dva závody a ti, co se k závodu sešli, byli podrobeni nekompromisní kontrole lékařského osvědčení v legitimacích. A jak to již bývá, většina závodníků osvědčení neměla a byla proto ze závodu vyloučena.
Tímto zásahem odpadli i někteří závodníci z jiných krajů a tak se počet startujících „scvrknul“.
Počasí tentokráte přálo . Po dlouhé zimě a velmi studeném začátku jara bylo až nečekané teplo. Jen vody
se nedostávalo tak bohatě, jako v jiných ročnících, což se též odráželo v dosažených časech, které byly podstatně horší, nežli např. vloni. Jak závod pro Rudou hvězdu dopadl, možno vyčíst z přiložených výsledků devátého ročníku. Z výsledků stojí za povšimnutí velmi dobrý čas Lora, který jel v C1 úplně sám a dále nejlepší čas dne nestárnoucího Mirka Poláka.




Před startem tradičního závodu Karlovy Vary-Klášterec n.Ohří. Vodáci v našem kraji zahájili letošní sezonu.
 


 
   








 
Krajský přebor 1959

  

Výsledky 500 metrů v Kadani
 
 
 
     

Prosinec 2013 - K.Houf