12. díl z Kroniky - SK HUBERTUS K.Vary
Kronika je vedena od 25.11.1978
Zima 2006-2007
se nakonec moc nevydařila. Celkem se lyžovalo na Neklidu 8 víkendů, začalo se asi 12.ledna a v půli
března bylo po parádě. Aspoň jsme měli dost času natrénovat kola na Himálaj. Nakonec jsme se dohodli,
že ze tří Himálajských variant vybereme Indický, v okolí Končenzongy. Kluci měli aspoň čas na vodu, což
je pro mne nevýhoda, protože zatímco Alvarez honí kajak, já honím koleso abych v Himálaji nezdechl. Filip
se chystá na Tondu Rajšíka a tak trénuje s Tumbou. Hned na prvních slalomech Tondu i Martina zařízl.
Martin z toho měl prču, ale Tonda to nemohl rozdýchat. Když se Tonda nedostal do klubu, vykysl už zcela definitivně a chodí kolem nás napučenej,sotva odpoví na pozdrav. Když chtěl Červík opravit loď, tak s ním
vyjel jako s horkým popelem.Valná hromada nakonec schválila takové regule, že dospělí mohou vstoupit
do SK jen pokud budejejich členství schváleno hlasy všech přítomných, což vlastně znamená, že pokud
jediný člen na někoho nekývne, tak se do klubu nemůže dostat. Má to svojí logiku v tom, že si přece
nepřibereme do klubuněkoho, kdo nás tam bude prudit. Po stanovení nových pravidel se dostal
do klubu z dospělých jen Kristian Houf, náš staronový člen a bezvadnej webmaster.
 Himaláje volají.
 Do Himálaje nás odjíždí koncem dubna12 kousků, z vodáků jen Milan Lembacher a já. Dále cykloparta
ze zájezdů ( Honza Dušek, Jeňa Zdrálek a Pepa Tréšek ) z domácí cyklopatry Romíno Malianovský
a Šala Ritter, z řad HS Martim Frič a Tomáš Krásný a lyžař Vláďa Dostal, pak se na nás napíchl přes Adventuru Jirka Vaněček a dvanáctku uzavírá Slávek Suldovský – průvodce, který nás vozil už dříve po Bulharsku a Rumunsku.

   
  
Na fotky z Himalájí se můžete podívat když si kliknete zde nebo na mojí fotku nad tímto psaním
a nějaké povídání o celé cestě vyšlo na ADVENTUŘE tak pokud si chcete počíst tak klikněte zde.

Vzhledem k tomu, že je Mattonka za dveřmi a já několik tisíc kiláků od domova, má doma všechno na hrbu Markéta, kterou bombardují z Povodí Ohře kvůli vodě a tak to řešíme obden po telefonu. Ještě, že je v Indii telefon za babku. Když se v půli května vracím domů, není už moc času a všechnu energii musím vrazit do přípravy Mattonky. Jede se jako obvykle Světový pohár ve sprintu a v klasiku, Open závod pro příchozí i registrované se jede současně se sprintem na vrchní trati z Březové k Pošťáku ale poprvé na 20 kubíkách. Mám z toho bobky, pustit turisty na takový průtok, navíc mi vyšplouchli vodní záchranáři, kteří se loni
rozdělili na dvě party. Jednu vede Láďa Král a druhou Renda Piler - těch se dotklo, že jsem je obsadil
na Březovou, kde nejsou tak vidět jako u Thermalu a tak mi týden před Mattonkou odřekli.
                        

Sehnal jsem narychlo Olomouckou záchranou vodní službu, která to dělá pro ČSK na kvalifikáčích.
Kaučuje je Dušan Hric a jsou to profíci, kterým nemusím nic vysvětlovat a navíc jsou levnější než Varáci. Podělili se o posty s klukama od Krále a já měl klídek. Romantická noční plavba se jede na Teplé. Jako novinka se jede předváděčka rodea, na kterou Petr Janda s Karlem Oličem dávají dohromady playspot. Je
to monstrum asi za 150 000 KČ, které se dá celé zvedat heverama i s tekoucí vodou. Problém je jen v tom,
že ho nemůžeme vyzkoušet dříve než ve čtvrtek při Romantické noční plavbě, po které ho ještě musíme narychlo upravit. Mattonka proběhla celkem v poklidu, v závodní kanceláři osvědčená parta s Magunou,
která se ještě s Tumbou na střídačku musí postarat o malou Verču. Všichni členi oddílu makají, akorát
Radek Smetánka má omluvenku, protože mu umřelo děťátko těsně před porodem. Malej Buchtlík mi zase pěkně nadzvedl, když mi zavolal že prostě přijde o hodinu později na záchranu (nakonec to bylo o dvě a půl) má to u mě schovaný jak v trezoru. Nakonec vše dobře dopadlo, party byla u Lažanských na zámku v Chýši, kde se točili eskymáky v jezírku v zámeckém parku – tentokrát konečně vyhrál kajakář – rodeista. Po Mattonce se konečně také dostávám na vodu. Alvarez mi hned na prvním popasování ukázal kdo je na vodě pánem a já to opravdu nejsem. Čoudí mi i Tomáš.

       


 



 
Pepíno se stal dědkem a na vodu nemá čas a když jo, tak na pořádnou. Věčně někde brázdí moře
na plachetnici. Komeníci na Hubertusu otevřeli bufáč, zatímco dobrodruh z kempu Pod Hubertusem neotevřel
ani kemp – asi mu došlo, že to není na zbohatnutí. Na valné hromadě jsme se dohodli, že provedeme nábor
žáků. Přihlásily se dvě holčiny Evina ( 8 let ) a Michala ( 11 ) a dále Pipasovo kluci. Nakoupili jsme minikajaka, minipádlo, minišprajdu a našli maxitrenéra Martina Buchtela, kterej by za peníze trénoval do roztrhání těla.
Když už měla Michala pátý trénink v týdnu, musel jsem to přibrzdit. Pipasův Ondra je pro každou umpárnu,
ale o vážném tréninku to zatím není. Nemá asi cenu ho do toho tlačit proti srsti.
                                

Na podzim 2007 Petr Janda otvírá bazén ve Schvarzu, který zařizoval Tersef. Asi dva dny před kolaudací mu málem shořel celej hotel, když mu bafl komín. Hasiči měli co dělat a stejně Petrovi prolili asi 4 pokoje, tak měl chudák před slavnostním otevřením bazénu jen krůček k infarktu. Nakonec vše stihnul a zahajovací mejdan
stál zato.
 Zde se můžete podívat na to jak to tehdy bylo v Hamrech.
 
                        
 
 Letní cyklovýprava ( už 13. ročník ) byla opakováním Beskyd z Třinca do Třinca
 zúčastnili se cyklistická esa zvučných světových jmen :

Pavla, Džejn, Markéta, Šilča, Šala, Mehanik a já ).
Zatímco já jezdil po Himálaji, tak Markéta nakoupila za pár šupů letenky pro nás dva a dvě kola do Řecka na 11.9. (šesté výročí teroristických leteckých útoků na New York). Jenže mezi tím shořela půlka Peloponésu
a tak jsme nakonec z Řecka zkoukli jen památky v Athénách a přeplavili se na Krétu, kde jsme se pinožili
od severu k jihu a zase nazpět.
                                                  
Moje účinkování v Zastupitelstvu města KV je trochu srandovní. Jsem jedním z 5 opozičních poslanců
a proti nám stojí komlpot podvodníků z ČSSD a ODS, který má k ruce celý aparát úředníků.
  
    
Moje kritika primátorky a náměstků má za následek že proti loňským 500 000,- jsme letos dostali na
Mattonku jen 250 000,-. Ještě že ten zbytek zalepí Mattonka. Loděnice pod Chebákem se postavila nezvykle rychle a stála už v červnu. Město na ní vypsalo výběrové řízení na pronájem a úplně se vybodlo na to, že tam
už dvacet let fungují Kučerovci. Nakonec vyhrál výběrové řízení za 150 000,- ročně Sýkora z Kadaně, kterej
provozuje půjčovnu lodí a vodáckou cestovní kancelář a s Kučerovcema má nějakou ústní domluvu, že tam
můžou užívat sklad lodí a snad jednu místnost k tomu, ale uvidíme jak to poběží v reálu. Podstatné je, že
než město uzavřelo se Sýkorou smlouvu bylo po sezoně a v září když otevřeli novou loděnici, zjistili, že je
tam asi 150 kolaudačních závad a je do dvou metrů plesnivá. Aspoň se nebude Sýkora přes zimu nudit.


         
Finanční poměry v klubu nám umožňuje nákup lodí pro všechny , kteří si vyjeli v sezoně 2007 aspoň 3.VT.
Moc se mi tohle kritérium nezamlouvalo, protože rozhodně nevyjadřovalo vztah jednotlivých členů k práci,
která nám peníze vydělává, ale na druhé straně jaké jiné kritérium zvolit. Objednalo se tedy u Vlašáka
15 nových lodí třídy Profilight, což prezentovalo částku 488 000,-KČ. Petr Janda se trochu naprdnul, že
jsme se ho ani nezeptali jestli nechce také novou loď ( i když nevyjel třídu, určitě by si jí zasloužil za
Mattonku víc než kdo jiný a já na to na výboru upozorňoval, ale kluci mi přežehlili ) a napsal maila, kterej
mi tak vypružil, že jsem se rozhodl složit funkci předsedy. Nebyl to jen tenhle důvod. Z pětičlenného výboru
v podstatě děláme všechno s Markétou a kluci ani neví co to obnáší a to mi už neba a to ani nemluvím o Mattonce, kterou bych rád někomu předal i s prachama, které za to mám, ale nikdo se nehrne. Napsal jsem
to na webovky a to zase nadzvedlo Petra a rozhodl se vystoupit z klubu. Nakonec se scházíme s výborem
a Petrem a hledáme nějaký kompromis. Výboři si rozdělili práci a Mattonku by se mnou měl v roce 2008
udělat  Filip na zacvičení a od 2009 by to měl dělat sám. Jsem zvědav jak dlouho to bude fungovat než to
spadne do původních kolejí a zase to odmakám já s Markétou.


 



 
 

Na podzim dohodl Pipas s Jandáčem bazén na eskymáky v Hamrech.
Stojí "tágo" za hodinu a máme ho jednou týdně. Členi ale nejezdí ( asi to nepotřebují ) a tak jezdí jen
nábor a vzhledem k tomu, že Buchtlíci jsou oba v Praze a Pipas věčně někde na cestách, tak holt zase
jsem za troubu a jezdím s dětma z náboru já s Markétou, občas nám helfne Cendys a Kristian. Přidávají
se další dvě děti – Michal a Natálka Žítkovi z Hamrů. Michala po pěti lekcích zvedá bezpečně šrouba,
Michal je na střídačku nemocnej, ale to mu nebrání v tom aby po třech lekcích zvedal také. Evině moc nechybí k tomu aby zvedala, ale asi jí to neba, tak u toho dělá blbiny. Natálce je 7 let a zatím se naučila plavat, vody se ale nebojí a tak to chce jí neotrávit a schovat si jí na pak. Ukazuje se, že nejlepší je začít
s vodou asi v 8-9 letech. Pipasův Ondra je posera a z eskymáků má vítr. Z lodi se vykope ještě dřív než si namočí hlavu, to i Natálka je odvážnější. Zima 2007-2008 začala nějak brzy.
  
 
 NEKLIDNÝ NEKLID.
 Neklid začal jezdit 10.11. a hned bylo lidí jako máku. O týden později už bylo lidí jako šafránu, ale sníh
kupodivu neodtál ani okolo Vánoc. HS má rozepsané služby až od prosince a tak než se začalo oficiálně sloužit, tak jsem odsloužil asi 4 víkendy. Podařilo se mi zlanařit do HS Šalíka a tak zatímco Šilča s
břichem čeká mimínko, Šala čeká ve stopě na mně až ho celej upachtěnej boběhnu. Po roce a půl ty šmejdové z HS zrušili obálkovou metodu na prodej služebny na Neklidu aniž by nám to sdělili a vypsali veřejnou dražbu. Navíc chtějí abych dělal náčelníka okrsku Boží Dar, ale to netuší, že se připravuji
na úplně jinou roli.
  
         


Buchtlíci už zase prudí. Objednali si kajaky, místo Profilight Carbolight, který je o 4000,- dražší a nějak
se nemají k tomu uhradit ten rozdíl v ceně, ale to narazí. Asi jsme si z těch reprezentantů trochu
vychovali rozmazlené primadony, které si myslí, že musí za všech okolností mít něco navíc než ostatní
členi klubu, kteří dřou celých 10 let na Mattonce bez řečí a po deseti letech dostali konečně od klubu
něco co za to stojí a na co si vlastně sami vydělali. Sezona 2007 na vodě nijak nevybočila z normálu.
Buchtlíci vyjeli I.VT, Michal je v repre B. Tumba a Michal Nováček vyjeli ČP. Filip zlobil celou sezonu
Rajšíka i Tumbu, Cendys se motá někde mezi náma a Tumbou. Alvarez dostal v žebříku asi 20 míst ale
jel asi o 4 závody míň než já. V singlech byl tuhý boj, nakonec byl první o vagon Michal nováček,
Červ 114 a Oldík se Sýkorkou se dělili o 118 místo. Těsně před koncem roku 2007 jsem natahal na
Bejčáku elektriku do koupelny a tlačil jsem na Cendyse aby dodělal vodu. Moc se mu do toho nechtělo,
tvrdil jako ostatně všichni ostatní, že to nemůže fungovat. V podstatě jde o to, že voda teče ze
studánky pod Matouškovejma samospádem rourou do studánky pod Bejčákem a odtud jsme natáhly
odbočku do kopce do Bejčáku, kde jsme osadili průtokový ohřívač, kterej potřebuje tlak min. 1 atmosféru
a všichni tvrdí, že ten tlak tam nedostaneme, protože voda z horní studánky poteče raději k Roubíčkovi.
Nakonec 27.12. 07 Cendys připojil vodu a ejhle voda teče a dokonce teplá. Ještě jsme se Šalou nasadili
trubku na ventilátor a Turek nám dal starou sprchu, kterou jsme nasadili na kohoutek průtokáče a bylo hotovo. Ten večer zrovna dorazili Nováčkovci, Tajšlík s Martinou a Evina Maňasů s černým miláčkem s Burundy. Koupelnu nejdřív otestoval Šalík a když přežil, tak to museli okusit i ostatní. Den nato 28.12.07 dorazili na Bejčák Filip s Hankou a světe zboř se i Tumba a hned po běžkách šup do sprchy. Jako každá nová věc, tak i naše koupelna trpí dětskými nemocemi, jako např. že ventilátor má obrácené otáčky
a místo aby odtahoval, tak fouká dovnitř, nebo že když se pustí průtokáč a mikrovlnka, tak vypadnou pojistky na pomě, ale to časem vychytáme. Kaťů, která se objevila po létech na svahu, když slyšela,
že je na Bejčáku koupelna pravila, že už to není bejčák a že je ráda, že jsme jí vyloučili z klubu. 28.12.07 nás přijeli navštívit vodáci ze Žatce a České lípy a spolu s náma a Tajšlíkem a Martinou z toho byl docela dobrej vodáckej mejdan. Služebna HS se dražila v Praze 17.1.2008 měli jsme tam naše želízko v ohni
Olina Kronka. Vyvolávací cena byla 500 00,- a příhoz 20 000,-KČ. Olin šel do 2.700 000,- a vítěz dal 3.200 000,- nakonec se ukázalo že to byl mladej Permon ( zaplať bůh, že to je aspoň někdo kdo k tomuhle
kopci patří ). Permonův táta dělal léta vlekaře na háčku na Neklidu a Permon s ním, dokud neutekl do Švédska,kde jsme ho kdysi za totáče navštívili cestou do Norska.

 Valná hromada v listopadu jednohlasně schválila můj návrh na uspořádání zimního soustředění
v Dolomitech, které se konalo od 21. do 24.1.2008 na Kronplatzu v Itálii. Objednali jsme si to jako zájezd
u Zápoťáka s Kafárem . Nakonec se kromě všech členů ( s výjimkou Kristiana, který má ze zimy rád jenom horkej grog ) zúčastnili i kamarádi od vody (Karáčo, Kolouši, Fantomas Novák, Venda Matoušek s matkou
a Kofi). Přípravu zájezdu odmakala Markéta, neboť já drtil projekty a jako vždy jsem nestíhal. Téměř všechno klaplo: počasí, sníh, ubytko, doprava – spousta srandy cestou i na penzionu. Ale to by nebyl Chylís, aby se nějak nevyznamenal. Nutno předeslat, že pár dní nazad vstoupila ČR do Schengenu a byly zrušeny hranice, nicméně celní služba funguje a tak se stalo, že náš bus zastavila celní hlídka ve Waldsasenu a rovnou napochodovala na Chylíse, který se s kohoutem na palici trošku od ostatních lišil. Probrali mu bundu a našli mariánku. Pak šli po Buchtelech, u sebe neměli nic a tak chtěli vidět tašky. Michal jí měl úplně na dně busu, tak si to nakonec rozmysleli, což bylo Michalovo štěstí, protože jí měl v tašce zapakovanou. Chylíse sebrali a odvezli na vachmandu sepsat protokol. Karáčo jel s nima, aby vše mělo hladší průběh. Petr navrhoval abychom na Chylíse nečekali, že když je vůl, tak ať si za náma dorazí jak chce. Dali jsme si limit hodinu a Chylís to ke smutku všech ostatních stihl.


 

Stovku Euro, kterou mu Petr dal ve Varech Chylís poslušně odevzdal formou pokuty celní správě, tak si jí užil jen těch 50 km z Varů do Waldsasenu a v Itálii musel čekat, zda mu tatík koupí pivko, nebo zda bude cucat čaj. Už nám nic nebránilo v klidné cestě do Natzu, kde jsme měli penzion. Před příjezdem jsem si vzal mikrofon, abych podal informace o tom, že koupíme třídenní permici na Kronplatz. Nato se dral k mikrofonu Chylís a všichni se bláhově domnívali, že se jde omluvit za to že jsme na něj museli hodinu čekat ve Waldsasenu, ale nebylo tomu tak, naopak nám přišel sdělit, že jsme úplný debilové a on freerider nebude nikde šoupat sjezdovky a že se bude hlasovat o tom kam se pojede lyžovat. Rychle jsem ho vyvedl z omylu, pouze Buchtelové měli choutky vystřídat více středisek, ale jen do té doby, než jsem jim řekl, že můžou, ale případný rozdíl v ceně permic si uhradí sami. Nakonec i Chylís usoudil, že pojede s ostatníma na Kronplatz. První den tam hledal místo kde by postavil můstek, druhý den ho stavěl a třetí den jsem mu oznámil, že se jede do jiného střediska.
Skočil na to a málem ho opláchli.
Nebyl jediným skokanem, na Buchtlíky kdosi vymyslel boudu že se má doplácet 8 Euro na permice a všichni mi ty prachy začali nosit, někteří z hecu a jiní z nevědomosti, že jde o hec. Jediní kdo nepřinesl nic byli Buchtlíci, kteří hráli mrtvé brouky a to i když jsme reklamovali, že ještě dva lidi nezaplatili, ale že bohužel nevíme kteří. Vsadil jsem se s Markétou, že Buchtlíci přijdou zaplatit, ale nepřišli a tak jsem zase jednou prohrál. Celý zájezd byl super a všichni se těšili až si doma zrekreují unavené hnáty a bolavé břicho od smíchu. Červíci zjistili, že tatík Červík jim nestačí a od prvního dne si jezdili po svém sami, to kdyby viděla máma Iva, tak jí klepne Pepina. Motem zájezdu se stalo upřímné vyznání Petra Jandy : proč musím mít za syna největšího pitomce zájezdu zrovna já ? Po návratu z Kronplatzu se už moc nechce lyžovat na Neklidu, nemít službu HS, tak se také nehrnu, navíc na horách prší a tak se vleky drží v provozu zuby nehty a s lyžováním to nemá moc společného a to je ještě pořád leden – globální oteplování nás drtí, jenom pan president Klaus to vidí jinak.
 Před odjezdem do Itálie se mi vytlemil Passat a tak
eskymácké výcviky táhne Cendys až do doby, než se mu vykostil Meďar. To jsem zvědav, kdo to odtáhne příště. Na vodě jezdí Tumba s Filipem, Rajšík trucuje, že se nedostal do SK Hubertus a říká se že se stal členem u Slávistů. Na Hubertusu se neukazuje a když ho kluci zvali na Novoroční vyjížďku, tak je odbyl. Možná jezdí v Sokolově, nebo dopoledne aby ho nikdo neviděl, kdo ví ? Ze zoufalství chodím s klukama na vodu už od začátku února, co jiného se taky dá dělat. Jarní prázdniny začaly 25.2.2008 a to byl taky poslední den, kdy jezdily na Neklidu vleky, pak slezl sníh a bylo po zimě.Asi po třech víkendech jsem zazimoval Bejčák, vypustil vodu z ohříváku v koupelně a odtahal věci dolů. Nechal jsem opravit kolo a těhotné Markétě, která si už nevidí přes pupík na pedály jsem porychtoval svojí Ukrajinu, to je snad jediné kolo, na kterém by ještě mohla šlapat aniž by si kopala do bříška. Velikonoce byly letos hodně brzy 24. 3., tak se všichni těšili na kolo nebo na vodu, ale 21.3. začal valit sníh a nepřestal a tak jsme zase vytáhli po měsíci lyže z pod postele , napustili vodu do koupelny na Bejčáku a začalo se zase lyžovat. Kupodivu přijelo i dost lidí. Na Neklidu se lyžovalo asi další tři víkendy, zatímco Klínovec jel bez přestávky už od začátku listopadu. Už je duben a pořád sněží, není to ani na lyže, ani na vodu. Už jsme zase zazimovali Bejčák, ale bůh ví zda to není opět předčasné. Eskymáky u Jandáče měli skončit v březnu, ale při tom mizerném počasí jsme je prodloužili do 10.dubna, co ale budeme dělat s dětmi z náboru potom, když bude hnusně, to opravdu netuším.  12.4 se jede Kozelka, povedlo se mi vypotit poslední trasu, kterou jsme ještě nejeli – přes Hlinky a Otročín, ale sám jsem si jí nesjel, protože mi na začátku dubna skolila po létech chřipka a drží se mi fest, ani antibiotika s ní moc nezmůžou a tak jsem rád, že můžu aspoň dřepět u počítadla a vydělávat na živobytí. Na vodě jsem už neseděl ani nepamatuji a to co jsem najezdil
v únoru a březnu jakoby nebylo. Moc si ale nestěžuji, jsou na tom někteří o dost hůř.
   Martin Buchtel se na začátku dubna popasoval na
kole s autem a pochopitelně nezvítězil. Teď leží v Práglu na JIPce a je chudák celej dobitej , má prasklou lebku, krvácení do mozku, zlomená žebra, otevřený pneumotorax a poraněnou ledvinu. To bude zase další odepsaná sezona. Filip je na prášky protože v únoru postavili s Martinem brány ale od začátku března je stále velká voda ( v průměru 60m3/sec ) a tak se dole nedá pořádně trénovat už dva měsíce a nahoře je to pěkná pakoška. Klínovec byl v provozu do 20.4. 2008 a mohl klidně běžet dál byl perfektně vysněženej ale už nepřijeli lyžaři a tak to zabalili. Tumba má za sebou čtyři ČP ( umístění 20, 21, 23, 24 ), Michal Buchtel taky moc neperlí ( asi nejlepší je 11 místo ) - už se ale zlepšil a na kvalifikaci pro Olympijské hry v Pekingu v Troji zajel 6.místo. Jeho bráchu Martina pustili do domácího ošetření, ale nic moc. Na sport to zatím není ani náhodou. Voda je pořád veliká a počasí také žádný zázrak. První trénink náboru na Hubertusu byl 24.4.08 a přijela jen Evina, Michala marodí a Žítkovi nemají dopravu. Takhle to dál nepůjde.
  
Závěrečná část umístěna 29.4.2008
z 2.dílu Kroniky SK HUBERTUS zpracovává do elektronické podoby K.Houf.
  Zápisy jsou přepisovány ve zkrácené podobě a jsou vybírány pouze zajímavější pasáže.
Některé grafické prvky nejsou v kronice použity.
c 2006