17. díl z Kroniky - SK HUBERTUS K.Vary

Kronika je vedena od 25.11.1978



Vlekaři na Neklidu udělali v lednu 2013 malý zázrak a zprovoznili aspoň Oťasovu pomu aby nemusely
kurzy šlapat kopec. Další týden trochu nasněžilo, ale celý leden skoro nic nenapadalo, až v půli února nasypalo asi 40 čísel prašanu, to mě vzaly zase zuby a tak jsem pendloval mezi Božákem a zubařem.
 

Pozor, stala se zcela vyjímečná věc – Filip přespal na Bejčáku. Ne že by ho přepadla láska k horám, ale přijel na Bejčák jeho spolužák Luky z vejšky s rodinou, tak jsme trochu zapařili. Slivka nejvíc chutnala Oťasovi a tak jsem ho musel evakuovat z Bejčáku. To Tumba je ale jinej formát, ten když už jede na Božák, tak raději přespí na Žižkárně, no přece se nebude drápat až na Bejčák – vostuda.


 
Koncem února 2013 umřel v 71 letech Tonda Trmal, kdysi Mistr republiky,
nadějný singlíř a výborný lyžař. Je až s podivem, že to doklepal tak daleko při svojí životosprávě.
 


Zatímco v lednu 2013 tekl po sjezdovce potok, tak koncem března po dvou týdnech jarního počasí
udeřila zima nanovo ( i když už s ní nikdo nepočítal ) a mrzlo navzdory globálnímu oteplování jako
na Sibiři. Poslední týden v březnu nám zamrzla voda na Bejčáku a o týden později i náhradní vodovod.
Kiwák se jel posledního března, den před Velikonocemi, které v roce 2013 připadly na Apríla. Kopec
byl krásně vysněžený a lyžovačka nejlepší za celou sezonu ještě v půlce dubna mrzlo bez přestání
skoro měsíc. Lidi už ale lyžování zřejmě netěší, jezdí jich jen pár. Zato já si udělal osobák, tuhle zimu
jsem byl na lyžích celkem 74 dní. Vleky se pak na Neklidu zastavily 14.4.2013, ale kopec byl ještě
stále pěkně vysněžený, jenom lidé už se přeorientovali na letní sporty a do hor už nepřijeli.

Ani dole nebylo žádné jarní počasí a tak na vodu chodil jen Filip s Červíkem Ondrou.
Kozelka se přeložila z původně plánovaného 6.dubna na 20.dubna 2013 a jela se po okraji Doupova.
Jaro letos asi nebude. 14.4. jsem ještě lyžoval na Neklidu a 15.4. jsem se válel na Hubertusu v plavkách.

  




V dubnu jsme si zaplatili 4x bazén v Hamrech u Jandáčů. Míša, Kačena a Zdeněk zvedali šrouba na
svojí stranu už loni. Lída začala zvedat letos už na druhé lekci a konečně došlo i na Markétu, Aničku
Turčinů a Lojzu - na ty jsem loni neměl čas. Plavčíka na bazénu dělá "Chylís" a asi není zrovna největší chloubou podniku. – viz přiložená část dopisu nějakého "nespokojeného" a dotěrného zákazníka:

 
 






Konečně se nám podařilo dokopat do zdárného konce přípojku elektriky na Hubertus. Čáchovci nám natáhli dráty od pomníku do elektroměrového rozvaděče a osadili rozvaděč do loděnice a dál to natahám já.
Den D, kdy nám po třech a půl letech ČEZ slavnostně osadil elektroměr byl 17.4.2013.

   



Od ledna jsem v důchodu, ale mám víc práce než dřív. Celé jaro honím myš po podložce jako o závod
a na sport nemám moc času. Horko těžko stíhám tréninky s mládeží, která je lemplovitá a chodí na
tréninky jako do ochotnického kroužku a navíc ani ťuk. Míša chodí i s Jardou Humlem na stěnu a neví
co dřív. Kačena pilně drtí školu aby se dostala na medinu a Lída je lempl od přírody. Zdeněk Leitner "Trumpeta" toho má moc, škola, hudebka, soubor a tak na vodu moc času nezbývá a je to škoda,
protože je docela šikovný a na rozdíl od holek u toho pádlování přemýšlí. Letos je třetí rok v klubu a
musí si vyjet III.třídu. Přípravka , kterou má na hrbu Tumba moc nefunguje – měli by tam chodit Turčin,
Verča Tůmová a Lojzík ale Verča je pořád někde v luftu, Turčini střídavě marodí a Lojza je frája a myslí
si, že když sjede peřej, tak je mistr, ale aby se nějak cílevědomě zdokonaloval, to ho ani nenapadne.
Martin měl snahu ho něco naučit, ale to se Lojzovi moc nezamlouvalo a tak ho nikdo za celé léto
neviděl a mám pocit, že už ani neuvidí. Tumba si nevyjel loni ČP tak jezdí Filip sám a když se jede
současně i NKZ, tak jezdí s Ondrou. Ondra je přemotivovanej a zbytečně při závodech plaší a navíc
se nechá vyhecovat a pak plaší o to víc. Na začátku června přišly opět povodně a jako obvykle nás
moc nepotrápily, sice uplavala trať, ale hladina Ohře se zastavila před nástupem na molo, Teklo asi
280 kubíků. Švarcík měl sice hoňky a byl připraven evakuovat tábořiště, ale Filip ho uklidňoval, protože
díky svému fungování v krizovém centru měl žhavé informace o stavu vody i o prognóze. Díky velké
vodě neměl Švarcík do začátku července skoro žádné hosty v kempu, ale nakonec se počasí umoudřilo
a v červenci a netradičně i v srpnu byl kemp plný. Nakonec to u nás dopadlo dobře, zato na jiných
řekách došlo k výrazným škodám. Měli jsme pod loděnicí složené umělé překážky z Kanoe Mattoni
a jenom jsme čekali, kdy nám je sběrači kovů ukradnou a dají do šrotu, bylo to asi 2500 kg kvalitního
železa a impregnované dřevěné výplně do vrat. Když jsme viděli, jak povodeň zametla se slalomovým k
análem ve Veltrusech, tak jsme překážky dali Veltrusským jen za odvoz, a tak doufám, že nás někdy
nechají bez finančních nároků a tedy zadara u nich potrénovat.
 
Naštěstí Vlašák změnil termín Sušice a dobře udělal, protože v tradičním termínu byla pod vodou sušická loděnice i tábořiště. Do Sušice nás zase jela banda , přijeli i oba Sýkorkové. Michal jen na jednu jízdu a
tou to natřel Ondrovi a zase odjel a to letos v lodi seděl 20 minut. Pochopitelně to měl Ondra, který trénuje
s Filipem jak o život, na talíři ještě dlouho po Sušici. V létě se mládežníci rozprchli po světě a z tréninků nebylo nic. Já jsem si uhnal nějaký zánět plic nebo průdušek a tak jsem 7 týdnů nemohl pořádně na kolo,
o vodě ani nemluvě. Cykloparta jela na Rejvíz do Rychlebek i když to asi byly spíš Jeseníky. Bylo nás
asi 17 a byla to těžká pohoda i když já na kolo vůbec nesedl. Před Rychlebkama jsme byli s holkama
pár dní v Orlických horách v Potštejně a pak asi 4 dny na Rychlebských stezkách, kde jsou krásné
singltraily, ale já už byl načatý a tam jsem se dorazil.

 
 
 







Musel jsem udělat komplet elektriku v loděnici, což mi spolklo celé dva víkendy. Kluci zateplili z venku
zadek loděnice za šatnou, klubovna se vybavila kuchyňským koutem a elektro-krbem, udělala se nová
podlaha v klubovně i v šatně. Mláďata štětkovala jak o život a udělalo se spousta práce. Když jsem si
myslel, že to mám vše za sebou volali v pátek z Nelanu, že máme hotová všechna okna pro Bejčák, na
která jsme dostali dotaci od města K.Vary. To už byl začátek listopadu a hrozilo to sněhem, což mohlo znamenat, že okna na Bejčák holt už letos neosadíme. Nedalo se nic dělat a hned v sobotu jsem musel
s makáčema z Nelanu na Božák osazovat okna. Byl to po dlouhém suchu první den kdy lilo jak z konve
a taktak jsme projeli úvozem na cestu mezi Matouškama a Bejčákem. Zatím co makáči montovali, já
nosil nová okna dolů na Bejčák a stará zpět na cestu. Večer jsem toho měl plné kecky, ale okna byla namontovaná. Cesta mokrým úvozem zpět na Božák potmě byla hodně napínavá a v podstatě to byl
poslední den, kdy jsme mohli okna dovézt aspoň nad Bejčák.
 
    


  
24.listopadu jsme měli na Hubertusu tradiční Valnou hromadu a to konečně a poprvé v elektricky vyhřáté
a osvětlené loděnici. Topení běhá automaticky na časovatelné termostaty, tak kluci kteří trénují i v zimě
na vodě plné ledů ( Filip, Ondra a Špacír ) přichází po tréninku celí zmrzlí do vyhřáté loděnice.
Na valné hromadě se změnila pravidla o poskytování náhrad a to v závislosti na podílu ze stanoveného
počtu brigádnických hodin v daném roce. To znamená hlavně to, že se nevlečou dluhy za neodpracované hodiny do příštího roku. Všichni to uvítali kromě Martina Buchtela, který měl odpracované jen 2/3 brigád
a budou se mu tedy veškeré výhody krátit na 2/3, což v jeho případě znamená, že vysaje z oddílové kasy
o nějakých 8.000,- míň než loni. Na příští rok se stanovilo 20 brigádnických hodin. Všichni kromě Martina Buchtela byli pro. Po Valné hromadě přišel Filip s požadavkem osvětlit branky na vodě, aby mohli trénovat
i večer potmě. Abych se přiznal počítal jsem s tím že to přijde, protože než se kluci dostanou po práci na
Hubertus je už v zimních měsících tma. Za pár hodin jsme to s Filipem a Ondrou zvládli a teď už snad
zbývá jen ohřívat vodu v Ohři. To ale na podzim 2013 nebylo třeba, protože podzim byl abnormálně teplý.

   

Obvyklé podzimní stěhování myší ze sjezdovek do Bejčáku kupodivu vůbec nenastalo a nepřišlo ani s
prvním sněhem, to se ze celá léta nikdy nestalo – že by to znamenalo předzvěst nějakých klimatických anomálií ? Sníh sice napadal koncem listopadu, ale hned do něj začalo pršet a tak zase rychle odplaval.
Když zmizel i na Božáku tak přišli v prvním týdnu prosince mrazíky, které se po třech dnech ztratily a
přišla inverze. Střediska nad hranicí inverze, která v těch třech dnech nenasněžila měla smůlu. Novako
jezdí asi od 10. prosince, Dámská zahájila asi o týden později. Na Neklidu spustili sedačku den po
Štědrém dni, ale za cenu že shrabali sníh z celého Neklidu a nahrabali z něj 4m široký pruh od Yvety
až k Roubíčkovi. Pod Roubíčkem kde byla inverzní hranice už se dalo lyžovat v celé šířce Mosera, Karas
byl holý v celé délce a na Bejčák se dalo na lyžích dojet jen s pochodovými vložkami po trávě. Před
Silvestrem dostala Barča virózu a já byl zase na antibiotikách a tak jsme prchli 29.12.2013 z Bejčáku
domů a setrvali jsme tam až do 3.ledna 2014. Zdálo se, že bude tentokrát na Silvestra Bejčák po letech opuštěnej, ale nestalo se tak. Cendys nevěděl že na Bejčáku nejsme - vyrazil na Silvestra na Bejčák a
prožil si tu sám nostalgickou hodinku a nakonec se odebral na turné přes Žižkárnu, Rumburak a Sklípek
aby se nakonec dočkal rána v baru Na zastávce.
   
  

 
 



 



Na tři krále 2014 v pondělí po Vánočních prázdninách
lyžuje na Moseru asi 10 lidí, kopec je namanžestrovanej a nastříkanej, neb zcela vyjímečně v noci chvilku mrzlo ale sníh je v nedohlednu a zase hlásí teplo. Skoro celý leden 2014 bylo teplo a tak se stalo, že se
od 8.1. 2014 do půlky ledna nelyžovalo. Až v druhé půlce ledna přišly asi tři studené dny a tak se podařilo něco nastříkat a od 1. února se zprovoznila dolní půlka Karase, ale vzhledem k tomu , že od Žižkárny až
k Bejčáku nebyl sníh, muselo se na Karasa jezdit po Moseru a pod Bejčákem přejet. S nejvyšším úsilím
se podařilo rozchodit před jarními prázdninami na začátku února i stopu pod tisícovkou, ale to museli
kluci tři dny ručně navážet do stopy sníh. Oťas někdy kolem 10.ledna konečně spustil i pomu, ale
pětikule a malá poma je stále bez sněhu a mimo provoz. Na konci ledna spustil Perič zbrusu nový areál
na Plešivci s cenami stejnými jako na Klínovci (myslím 650,- Kč na celý den, zatímco Neklid jezdí asi
za 450,-KČ). Když v půlce února začaly uvnitř Bejčáku poletovat včely, které asi bydlí někde mezi vnitřním
a vnějším pobitím stěn, řekl jsem si, že je asi po sezoně a co je horší, když není sníh, nebude ani voda.
Jestli se konec zimy nepolepší, nebude stát za nic ani léto. Na Neklidu začátkem března 2014 ležel jen technický sníh na Moseru a od Bejčáku níže i na Karasu, počasí však bylo natolik teplé, že se dalo
lyžovat jen dopoledne, po 11 hodině už to byla břečka. Každý den po lyžování museli vlekaři rolbou
nahrabat sníh zpátky na sjezdovku, ale ten mizel přímo před očima. Na MDŽ 8. března 2014 už jezdila
jen sedačka a po sjezdovce vesele lítali motýli a o den později se naposledy v sezoně 2013-2014 lyžovalo
na Neklidu, protože dále už nebylo na čem. Za celou sezonu se vůbec nejezdilo na BLV ani pod Žižkárnou
na malé pomě. Zato tekla celou zimu voda ve studánce a ani jednou nezamrzla – jak by také mohla, když
za celou zimu mrzlo celkem asi 8 dní a ani v těch dnech teplota neslezla pod -10°C.

Umístěno  21.3. 2014
Kroniku SK HUBERTUS zpracovává do elektronické podoby K.Houf.
  Zápisy jsou přepisovány v přijatelné podobě a grafika nemusí odpovídat skutečnosti.