18. díl z Kroniky - SK HUBERTUS K.Vary

Kronika je vedena od 25.11.1978



Kiwi cup se konal 22.3.2014, ale to už dva týdny neležela na Neklidu ani vločka. O co míň bylo sněhu,
o to větší byla legrace. Závodilo se jednak na kolech – děti u Rumbáče a dospělí ve sjezdu „ na krásu„
od Rumbáče k Matouškům. Na kolech z první republiky v dobovém oblečení to byla paráda.
    
To že nebyl sníh nemohlo nikterak vykolejit Telemark team, který předvedl lítý lyžařský boj na historických lyžích po trávě pres četné krtince.Den nato, tedy 23.3.2014 konečně letos napadalo ( asi 5cm ) o to ale už nikdo nestál a kola vleků se ani nepohnula, stejně by to na lyžovačku nebylo.


Za celou zimu 2013-2014 mrzlo celkem asi jen 8 dní a ani v těch dnech teplota neslezla pod -10°C.
10. března 2014 už po sjezdovce vesele lítali motýli a na Neklidu se lyžovalo naposledy.
 
 
 





V půlce března 2014 měl Vlasta Lepík za sebou asi 5 tréninků na vodě ale nedá se říci, že na divoké.
Zatímco v březnu teče Hubertusem obvykle 20-30 kubíků, tak v letos teklo průměrně jen 9 kubíků a to
vyvolává obavy jaký bude průtok v letních měsících. Tréninky mládežníků v první půlce března nebyly,
řekl jsem si, že počkám až se někdo z nich ozve alespoň s dotazem kdy se začne. Místo toho se
přijela v půlce března předvést Míša Maňasů se zbrusu novou sádrou na ruce, kterou má nosit 8 týdnů.
Zdeněk Leitner si zase pořídil angínu a možná také i mononukleozu. Letos to tedy opravdu nevypadá
na podařenou sezonu a čest klubu budou opět hájit dědci. Nevydržel jsem to a obvolal jsem mládežníky
na začátku května, jestli by náhodou nechtěli potrénovat. Kačena se omluvila, že za pár dní maturuje a
tudíž je "too bussy". Přišla Míša, vychechtaná mobilní závislačka Lída s novým mobilem a nachrchlanej
Zdenda Trumpeta, který nevyléčený kašel podpořil rozplavbou a tak zase ulehl a další tréninky vynechal.



Do Sušice letos jela z mládeže jen Lída a Míša ale zato skoro celý dospělý (spíš veteránský) mančaft.
O tom, že se spíš pařilo než závodilo je zbytečné psát. Za zmínku stojí ze sportovní oblasti jen to, že
Červík zařízl Tumbu i Filipa, ale je třeba říci, že Filip a Cendy běželi v sobotu Karlovarský půlmaraton
Filip za 1:26:57 na 72. místě a 44. ve své kategorii a Cendy za 1:36:45 celkem 239 místo a 11. místo
ve své kategorii. Celkem běželo 2032 borců - a z toho důvodu přijeli do Sušice závodit jen na neděli.
Zato ve společenské oblasti jsme se moc nevyznamenali. Mladý Sýkorky a Červík vyrazili večer za
kulturou do Sušice a skončilo to bitkou. Tomáš dostal před hospodou na čelist a asi jak upadl, tak si
rozbil hlavu o obrubník a Ondra ho našel v bezvědomí, se zapadlým jazykem a modrým okrouhlíkem
kolem rtů samotného před hospodou. Rozdejchal ho a zavolal záchranku, která přijela z nemocnice
která je vzdálená jeden kilometr až za 25 minut – co by tak tomu asi řekl pan ministr zdravotnictví ?



Tomáše prý napadli jakýsi týpci které zrovna před pár dny pustili z kriminálu a v Sušici si s nimi nevěděla
rady ani místní policie. Ondra pak zavolal z hospody Michala a to asi neměl dělat, protože ten když viděl
bráchu v bezvědomí pustil se do těch kriminálníků a pak zase místní policajti volali Jardovi Sýkorovi v půl
páté ráno ať ho přijede zabrzdit, že na něj ani s pendrekama nestačí. Druhý den v poledne se pak Tomáš dostavil na závodiště s podepsaným reversem a 7 štychy na palici - moc rozumné to rozhodně asi nebylo.
Měl velkou kliku, že ho našel právě Červík, který má první pomoc profesionálně zmáknutou ze školy. Aby
toho nebylo málo, tak Karáčovi který s námi pobýval na závodech zazvonil telefon v pět ráno. Policajti mu
volali ,že honili v Praze nějaké lumpy a museli Karáčovi rozmlátit dveře od kanceláře...ať si to jede pořešit.
 
 

 



 
Na konci května 2014 nás opustil ve věku 66 let kamarád a nositel dobré pohody Honza Novák,
který vjel při cestě do špitálu, kam se jel objednat na operaci kolene, do obrovské louže na silnici před
Ústím, ztratil vládu nad vozidlem a vylítl ze silnice. Jeho spolujezdec jako zázrakem přežil.
 

 


Závodní sezona se nesla ve stejném duchu jako ty předešlé jen s tím rozdílem, že Tumba přestal jezdit
ČP a Filip na poháry jezdí jen z povinnosti a hlavně také kvůli Ondrovi Červíkovi a již tvrdí, že je to jeho
poslední sezona na ČP. Asi to myslí vážně, protože je víc běžec než kajakář. Když Filip něco dělá, tak
je to vždycky naplno a tak se přihodilo, že Filip Lepík má naběháno o dost víc než Vlasta Lepík naježděno
na kole (a ten má přes 3000 km). Vlasta Lepík ale na svojí obhajobu musí uvést, že má od jara problémy s nohou, které se kvapem horší. Na kole jakž takž ujede, ale chodit a stát skoro nemůže, vlastně ani rovně
ležet (věšet se zatím nepokoušel). Čeká ho nejspíš asi turné po zdravotnických zařízeních.
Objíždíme pár pouťáků, ale víceméně bez mládežníků – Trumpeta má nějakou chemickou olympioničku
a jezdí za ní někam na Kladno, tak jsem ho od jara neviděl, Míša s rukou v gipsu naskočila těsně před prázdninami a o prázdninách jsem jí také neviděl, mobilní závislačka Lída chodí místo tréninků randit a
Kačena má studijní program v pořadí : maturita-přijímačky-nástup na medinu, tak tu snad ani neuvidíme. Největší lempl je ale Lojza Švabčík, ten se párkrát objevil ale o tréninku nemůže být ani řeč, prostě se
jenom vozí na lodičce. Nakonec nějakým zázrakem si všechny holky letos vyjely alespoň 3.VT.
Ondra v ČP ani dorosťákách nic nepředvedl ale v SCM je a tak se aspoň dostane spolu s Vláďou Galuškou
na soustředění do Francie. Účast v ČP si nakonec zajistil 3.místem z oblastního žebříku. Nejúspěšnějším slalomářem oddílu tedy nadále zůstává Martin Buchtel který učí v Budějkách a tak má alespoň kde trénovat. Oblastní žebřík vyhrál a v ČP skončil na 9.místě a dokázal v letošním žebříku naložit svému úspěšnějšímu bráchovi Michalovi Buchtelovi. Nutno ale poznamenat že bratr Michal se začal spíš orientovat na extrémní
kanoistiku a jezdí ty nejtěžší prásky a docela úspěšně. Na Lipně skončil druhý za Mikem Dawsonem a na Oetzu byl nejlepší z Čechů a nechal za sebou a tedy naložil i Vávrovi Hradílkovi.       
Na sklonku léta se na Hubertusu objevili tři noví šikovní mládežníci, dva kluci od turistů a Jana Daneková
ze Sedlečka a tak jsme je hned polapili a zapojili do tréninkového procesu. Snad vydrží.....
U singlířů se nic moc nemění. Nepočítaje Michala Nováčka který je v Benátkách, tak vede Jarda Sýkora,
který si na vodu odskakuje mezi pobyty ve špitálu. Nakonec tomu neunikl ani Vlasta Lepík. Z jeho bolavé
nohy se nakonec vyklubal nález na páteři a tak 11.září mazal na neurochirurgii do Ústí nad Labem, kde na
 něm provedli odborníci nutnou údržbu skeletu. Po operaci páteře strávil tři týdny po špitálech a dva měsíce
si nesměl sednout ale přitom musel dále pracovat. Projektování v kleče by nikomu nepřál a už by to nechtěl znovu zažít. Na kolo už pak v roce 2014 nesednul a tak ani dodnes neví, jestli na jaře zase bude šlapat.
Rehabilitaci měl ale výtečnou a to sice pod odborným dohledem "doktora" Cendyse na Bejčáku, kde si
na podzim plnili svoje brigádnické hodiny při obkládání západní stěny.






Cykloparta vyrazila do Heřmanic v Podještědí a byl to jako vždy bezvadný týden. Za zmínku stojí,
že se po asi deseti letech zúčastnila Maguna s Verčou a dědkem Holubem. Tumba se ale k účasti
zlomit nedal. Vlasta Lepík si to s bolavou páteří moc neužil, ale bylo to prý lepší než sedět doma.
V létě Vlasta holkama ještě stačil vyrazit na Solnou komoru do Hallstattu na kola. Chtěl si tam sjet
Evige Wand než úplně zchromne a povedlo se (tedy sjet a nezchromnout). V Hallstattu se náhodou
potkali s Danou od Pipase a trochu s ní něco pojezdili a setkání to bylo dobrodružné.
Vlasta s Markétou večer za tmy seděli s kytarou u lahvinky červeného a Dana, která přifrčela večer a
už za tmy se šla podívat k jezeru, když tu zaslechla známou muziku a tak si pro sebe říká:
...."ten hraje skoro jako Vlasta a taky skoro stejně zpívá".....
Nedalo jí to a šla se podívat kdo to tam tak muzicíruje a než ale došla přes louku, tak se jí rozvázala
tkanička u boty, tak si poklekla aby si botu zavázala a položila si vedle sebe na trávu klíče od auta které
držela v ruce a ty už tam samozřejmě zůstaly ležet. Když ráno zjistila že nemá čím zamknout auto, tak
jí došlo co se přihodilo a šla klíče hledat. Jenže se stala chybička - když přišla na louku, zjistila, že je
čerstvě posekáno. Asi po hodině společného hledání nalezli kroužek od klíčů, o sto metrů dále baterii
a ještě dále tělo klíče nasekané na tři kousky asi centimetr veliké. Auto tedy zůstalo odemčené, věci si
dala do auta k Vlastovi a společně vyrazili na kolo. Jakub, syn Dany, pak musel v Německu sednout na motorku o přivést mamině do Hallstattu náhradní klíče aby tam nemusela v autě přezimovat.


      

 
 






 
Letos opravdu nebylo moc příležitostí se radovat – špatná zima, léto bez vody, bouračka Honzy Nováka….
Jedním z mála světlých míst byla oslava Červovo padesátin, která se uskutečnila v půlce července.



"Jestli se nepletu, tak Červ přišel do oddílu v páté třídě, to mu tehdy bylo 10 let, to znamená že
se svým 40tiletým členstvím je po Vlastovi a Jardovi Sýkorovi nejstarší mazák.
"
Účast byla tak akorát, na to že byl čas dovolených dobrá, a poprvé jsme nemuseli žadonit o elektriku pro napojení kapely CODA z hotelu Hubertus. Zábava byla příjemně poklidná a nebýt toho, že se tam objevil
Petr Janda aby nám v alkoholickém opojení udělal kázání o tom, jak jsme mu ukradli Mattonku a jak
všechno děláme blbě, tak mohla být ještě lepší.




Tábořiště na Hubertusu se neustále zdokonaluje a jak by také ne, když díky vysoce aktivnímu a hlavně
anonymnímu udavači kontrola střídá kontrolu. Kromě kontroly z Evropské unie a ze Spolku přátel žehu
už tam byli skoro všichni. Švarcík je ale mazák, umí si poradit a tábořiště má stále vypiplané.
Valnou hromadu jsme absolvovali 28. listopadu 2014 v hojném počtu a nijak nevybočila z normálu.

    
Umístěno  8.12.2014       
Kroniku SK HUBERTUS zpracovává do elektronické podoby K.Houf.
  Zápisy jsou přepisovány v přijatelné podobě a jsou vybírány pouze zajímavější pasáže.
 
 
 




Historie SK Hubertus Karlovy Vary v roce 1974, 75 a 1982