21. díl z Kroniky - SK HUBERTUS K.Vary
Kronika je vedena od 25.11.1978




   
Začátek roku 2017 byl ve znamení sněhové nadílky. Během prvního týdne roku nasypalo na Božáku okolo
půl metru sněhu a v kombinaci s vichřicí to sebou přinášelo dopravní kalamitu, ale ani ve Varech to nebylo
o moc lepší. Přesto že za celou sezonu dohromady nenapadal ani celý metr sněhu, lyžovalo se do půlky března 2017 bez přestávky. Klubový zájezd na lyžovačku do Skiweltu se kupodivu uskutečnil ale nejeli
všichni, kteří měli nárok. Doma zůstal Filip, který vše vymyslel, Michal Nováček, Martin Buchtel, Kačena Mašková, Ondra Červík, Michal Sýkora, který má po silvestrovské rvačce v háji koleno a tak za něj jela
Heda a doma zůstala i Verča Tůmová, která si hned na začátku sezony zlomila při tréninku na Bublavě
nohu a celou zimu běhala o berlích. Místa v autobusu tedy museli doplnit kamarádi a bývalí členové
Bambach, Karáčo, Kafáro, Pulec, Šalínci. Měli jsme neuvěřitelné štěstí při výběru termínu. Odjeli jsme
13.3. 2017 odpoledne což byl začátek vedlejší sezóny a měli jsme tří denní permici do 16.března a právě
to byl poslední pěkný a slunečný den. Večer 17.3. začalo pršet a propršelo celý víkend jak ve Skiweltu,
tak na Božáku. Bohužel se zrovna tento víkend jel KIWI CUP 2017, který kompletně propršel.
Sníh zmizel před očima a vypadá to na konec sezony a tak jsme zaletnili Bejčák a prchli do Varů.



 Kozelka 2017 se jela 8. dubna a tak nezbývalo nic jiného než z lyží rovnou sednout na kolo, abychom
do Kozelky najeli aspoň 500km. Kozelku jsme jeli i s Bárou, stejně jako loni.
 
Asi po 25 letech se vzchopili Krumlováci a vypsali závody ve slalomech - to jsem si nemohl nechat ujít.
Hlásali dopředu, že to bude lehoučké aby mohla jet i mláďata, ale příroda to uviděla jinak a tak mocně napršelo, že trať byla jedním velkým splachovadlem. Bára Lepíková měla plné ruce práce aby
v protivodách neuplavala.

       
                  





 

Další společnou akcí byla Kadaň, kde se vyznamenali Filip s Oldíkem na deblu. Tak dlouho se přetahovali
na kterou stranu budou točit do povody, až tam spadli. Po několika neúspěšných pokusech o eskymo Oldík vyplaval, za bujarého fandění přítomných a Filip by se raději utopil, než aby vylezl a tak ho Oldík nakonec obrátil i s lodí. Večer po sobotní Kadani byla pařba na Hubertusu, protože to byl první prázdninový víkend
a pak už bychom se snad nesešli.
    

 

Vůbec nejhorší počasí vyšlo přesně na ten víkend, kdy Filip s primátorem běželi Horskou výzvu v Beskydech. Trať dlouhá 96 km a převýšení celkem asi 4km. Kupodivu oba masochisti tuto akci absolvovali a přežili.
Na konci září jsme ještě s holkama stihli vyrazit do Solné komory, kde jsme si dali kultovní Evigewand a pojezdili okolo jezer v okolí Bad Goisernu a Hallstattu.
S Gerbísem jsme se dohodli už před prázdninami, že až bude dělat zasněžování, zkusíme při tom pořešit
i nádrž na vodu pro Bejčák. Jde o to, že na Bejčák jde voda samospádem ze studánky pod Matouškama,
ze které se také čerpá voda pro Rumburak i když to není studna Rumburaku ani TJ Jáchymov. Ta byla vybudovaná pro hotel na Neklidu a z ní šla odjakživa voda i pro Bejčák. Jenže Rumburak i když má
přípojku z vodovodního řadu, tak raději čerpá vodu ze studánky, protože je zadara a z řadu by ji musel
platit. No a když otevřou WC na Rumbáči, tak je tak velká spotřeba, že odčerpají veškerý přítok do
studánky a ta je suchá, tím jsme bez vody na Bejčáku i u Roubíčka. Za noc sice voda do studánky doteče,
ale mezi tím nám zamrznou trubky, které jsou při průtoku oteplované protékající vodou. Vymysleli jsme
tedy, že zakopeme nádrž 2,7 kubíku vedle studánky, ze které budeme pomalu vypouštět vodu, čímž
doufejme dokážeme překlenout tu dobu kdy je studánka bez vody. Sám jsem zvědav, jestli to bude fungovat.




 


 

V říjnu svolal konečně Tumba brigádu na Hubertus aby se zazimovala loděnice. Sešlo se nás asi 20, přijeli
i Pražáci ( Karolína a Smety ) a Vdolek z Holomóca. Když bylo všechno hotovo a už se jenom konzumovaly klobásy, tak přijel i Červík, tak nevím, kolik mu za ty klobásy Tumba napíše brigádnických hodin.
Největším pracantem byl bezesporu Jarin. Vůbec mu nebylo trapné, že malé holky makají a tahají těžké
pytle s odpadky a dřepěl jako pecka na lavičce před loděnicí. Tak jsem ho nejdříve podusil já a pak Markéta,
ale moc to nepomohlo – no prostě hokejista. Po tátovi tedy nebude.
  

 
Zima 2017-2018 začala koncem listopadu několika sněhovými přeháňkami a pár dní se dalo i na běžky.
První vleky na Neklidu začaly jezdit i díky zprovoznění nové větve zasněžování 9.12.2017.
Letos je poslední sezona, kdy se na Neklidu jezdí a platí postaru. Od příštího roku má na 50 let celý Neklid pronajatý pan Píša z Klínovce, čímž se konečně spojí oba areály, otázkou zůstává kolik bude stát permice.
Pan Píša má velké plány s rozvojem a propojením obou areálů, počítá se s výstavbou tří nových lanovek Klínovec- Fuchskoch, Fuschloch – Neklid a Moser – Klínovec jih.
Jen aby globální oteplování neučinilo konec našim lyžařským radostem v těchto zeměpisných šířkách.
Už v současnosti by se bez zasněžování skoro nelyžovalo.
  

 

 






 

Svět je plný náhod - tak například moje paralela s Mirkem Maňasem.
Když jsme byli mladí bouzci tak jsme začínali jako deblíři, jenže já si pak při havárii na motorce zlomil stehno
a nebyl jsem schopen dlouhá léta skrčit nohu natolik, abych se vešel do kanoe a tak jsem začal na kajku
a o pár měsíců si zlomil stehno Mirek a stal se z něj též kajakář. No a po 45 letech si zlomil na motorce
holení kost Mirek a o pár měsíců později i já.
  
    
 

Umístěno  1.3. 2018
  Zápisy jsou přepisovány v přijatelné podobě a grafika nemusí odpovídat skutečnosti.