|
|
8. díl z Kroniky - SK HUBERTUS K.Vary
Kronika je vedena
od 25.11.1978
Rok 1996.
Přechodem z TJ Lokomotiva do SK
Hubertus - přešla spolu s členskou základnoui chata Bejčák.
Bejčák je užíván nejen kanoisty ale i vodními turisty.
Turisté zjistili
že chata patří kanoistům až
ve chvíli kdy jsme je oslovili kvůli zaplacení
uhlí na zimu.Peníze neposlali asi se jich to dotklo.
Nakonec se stalo že napadl sníh a
tím se
vyloučila možnost dopravy uhlí k Bejčáku. To byl průšvih.
Z minulé zimy
zbylo něco
málo v kůlně ale i když tu sezonu na Bejčák skoro nikdo nejezdil zmizely
zbytky uhlí
ještě v prosinci, mour pak došel v půli února a dříví kolem chaty zmizelo
do začátku
března a to jsme ztopili Jáchymovákům i dřevěné ohrady kolem vleku. S
příchodem
jarních prázdnin
na Bejčák jezdila už jen Pavla s Markétou a Vlasta Lepík.
Holky tam
přežívali s balíkem briket který
si půjčili od Ski klubu. Když jsem
jednoho dne dorazil
tak už si holky libovali jak mají příjemně
vytopeno a to teploměr
ukazoval +1st.C a
v hrnku měli zmrzlý čaj. To byla zima 96/97.
Aby se tato
situace neopakovala napsali
jsme tedy turistům již v předstihu
o peníze na otop pro příští sezonu
- ale odpovědi jsme
se nedočkali. Vyřešili jsme
to tak že jsme
uhlí pořídili z vlastních prostředků
a uzamkli jej.
Turisté si tedy vozili
svoje uhlí a již to
začalo "skřípat" neboli - bylo "dusno ve vzduchu".
Pomalu začaly vyplouvat
na světlo další
náklady spojené s chodem chaty. Pojištění, daně,
střechou
teče, dveře
nejdou zavírat.....
Bylo nutné dát věci do normálních kolejí a to zejména
v ujasnění
majetkové
oblasti
nejen s Bejčákem ale i s loděnicí na Hubertusu.
Momentální stav: Chlupa je
napsaná na SK Hubertus a to obě přístavby.
Pozemky: vyřešit, vykoupit od města pozemek
na Hubertusu a pokusit se
získat druhý díl
patřící Kamenouhelným dolům Kladno. Byli jsme
s Tondou Nováčkem na Kladně
za ředitelem
dolů aby nám pozemek prodal ale neuspěli jsme.
Doly mezitím pozemek i s
celým objektem
Hubertus prodali podnikateli v NSR - Ramajzlovi.
Pochopitelně jsme chtěli
pozemek koupit od
Ramajzla ale ten - neprodal. Nutno říci že s ním
dosud vycházíme a díky
40ti milionům které
dal do rekonstrukce objektu Hubertus máme aspoň
kam chodit na pivo.
Tradičně před začátkem
sezony se zaplatila u Povodí Ohře úprava koryta což
nás stálo nějaké
peníze. S těmi je to nic moc.
Příjmy z tábořiště nejsou na vyskakování ale dá se
z toho vyžít.
Uvažujeme
nad nějakým
zdrojem příjmů.
V únoru 1998 přišel Eda Buchtel s tím že by Mattonka možná slyšela na
zainvestování nějakého
kanoistického závodu. Dal jsem si s tím práci a připravil jsem jakýsi
scénář včetně fotodokumentace.
Vzal jsem si sako, kravatu, učesal jsem si pěšinku a vyrazil jsem s plánem
do Mattonky. Jejich idea
byla naprosto odlišná od naší. Chtěli uspořádání masového závodu od
fabriky ve městě k fabrice
v Kyselce. Měl jsem plnou hubu práce než jsem je přesvědčil že na takový
závod neseženou ani
100 účastníků což byla pravda pravdoucí. Oni chtěli závod aspoň se 400
loděmi. Co mne příjemně
překvapilo byl jejich profesionální přístup. Na všechno profíky - na logo
závodu, na pořadatele,
na reklamu a hlavně televizní přenos což pro ně bylo nejdůležitější.
Pochopil jsem nakonec že
závod je pro ně až na "chvostu". Pochopil jsem také že při dobré vůli se
to dá skloubit tak aby
byli všichni spokojeni. Na Mattonce jsme s Jandáčem proseděli stovky hodin
a občas jsem měl
chuť to zabalit. Každé jednání bylo úmorné a zdálo se že se nikdy
nedomluvíme. Projednávání
rozpočtu akce mi silně připomínalo jednání zastupitelstva o městském
rozpočtu a až nyní jsem
ocenil diplomatickou přípravu z mé náměstkovské funkce. Akce vyšla nad
očekávání dobře.
Problémy byly s rybáři kteří se snažili vše zrušit a znovu otevřít 20 let
starý spor o úhradu škod
na rybí osádce kterážto prý vznikla při vypouštění velkého množství vody z
přehrady. Pamětníci
však tvrdí že před tehdejším závodem bylo v Teplé méně ryb než po závodě.
Rybáři tvrdili opak.
Akce tehdy obnášela závod v eskymácích v bazénech od Tersevu, postavených
před Thermálem.
Slalom kde startovali m.j. Šimek s Rohanem a Pollert. ČP ve sjezdu vyhrál
Knebel a pak veřejný
sjezd pro každého. "Price money" bylo 1000.000,- a krom toho každý dostal
v cíli triko. Dále
se rozdalo 10 deblovek v barvách Mattoni. Na závěr byla party kde se
všichni přítomní zdarma
opili, přejedli a většina z nich skončila v bazénu v Gejzírparku. Úplnou
tečkou byl ohňostroj.
Již první ročník se stal největším vodáckým podnikem v ČR a myslím že i v
Evropě. Po MFF i
druhým největším podnikem ve Varech. Všude samá chvála a slova uznání.
Stálo mne to kus
nervů a hlavně jsem si nebyl jist že to zvládneme. Musím poznamenat že
všichni členové
oddílu byli skvělí, každý věděl kde má být a co dělat. Všichni si pěkně
zamakali nehledě na
počasí
které den před závodem bylo děsivé ale včas se umoudřilo.
Jsem zvědav co
ještě budou chtít
Mattonkáři vylepšit do příštích ročníků ?
|
|
|
|
Historie SK Hubertus
Karlovy Vary není příliš dlouhá a datuje se od 14. srpna 1996, kdy byl
sportovní klub Hubertus zaregistrován u MVČR. Činnost členů SK ale
sahá daleko do minulosti.
Parta vodáků kolem Vlasty Lepíka, který klub vede od roku 1973
dodnes, má své počátky v
roce 1960, kdy vznikl pod vedením učitele Jiřího Vařechy vodácký
kroužek při základní škole
v K.Varech – Rybářích, kde začínal svoji úspěšnou vodáckou kariéru
třeba i pozdější Mistr
světa Karel Třešňák. Z vodáckého kroužku později vznikl vodácký
oddíl TJ Ohře, který sídlil
v loděnici postavené před 2. světovou
válkou vodními skauty pod Chebským mostem přímo
ve městě. Členové TJ
Ohře se do roku 1971 věnovali převážně vodní turistice až po roce
1971
se začali orientovat na vodní slalom, který má v Karlových
Varech tradici od roku 1950, kdy se
jel první slalom na Teplé pod
názvem Napříč Karlovými Vary (vítěz Dimitrij Skolil). Tento závod
se
jezdí dodnes jako VTJZ. V sedmdesátých letech fungovaly na
Karlovarsku čtyři závodní oddíly –
Rudá hvězda K.Vary, která
vznikla v roce 1954 a sídlila v loděnici v Rybářích z roku 1956
obnovené po požáru v roce 1969, která měla ve své členské základně
řadu úspěšných závodníků
Karel Kumfmuller, Karel Třešňák, manželé Kejstovi a Pánkovi, Tonda
Trmal, Jiří Sýkora.
TJ Nová Role Tesárek, Klogner, Sonberger a Baník Sokolov
Hugo Šulc,Tonda Reichenauer.
TJ Ohře disponovala početnou členskou základnou a hlavně
vlastním autobusem a tak není divu,
že se brzy začaly objevovat i
první úspěchy. V roce 1974 nastoupili naši deblíři Jan Poula
a Milan
Lembacher do TSM při Tesle Žižkov které vedla Renata Knýová a o dva
roky později postoupili
do Střediska vrcholového sportu při Slávii VŠ, kam je později
následovali ještě Helena Bohmová
a Marcela Dostálová (dnes Tunková).
V roce 1975 zanikla TJ Ohře a členská základna včetně majetku
přešla do Slávie K.Vary.
V té době již silně skomírala závodní činnost v Rudé hvězdě K.Vary,
jelikož většina jejich členů
již nezávodila a věnovala se vodní turistice. Rudá hvězda byla
sportovní jednotou policie s daleko
lepšími finančními podmínkami
než v ostatních jednotách a ve snaze udržet ustupující vodní slalom
a sjezd na přijatelné úrovni nabídla členství činným závodníkům ze
Slávie. Základní kádr s trenérem
a předsedou v jedné osobě Vlasty Lepíka přešel v roce 1976 do Rudé hvězdy K.Vary a o rok
později
přestupují do Rudé hvězdy K.Vary i aktivní závodníci z TJ Nová Role
a Baníku Sokolov.
Kanoistický oddíl Rudé hvězdy
vlastnil loděnici Hubertus na Ohři vystavěnou v roce 1955
a
přistavěnou v roce 1962, dále obnovenou loděnici v Rybářích a i
chatu Bejčák na Neklidu na
Božím Daru postavenou v roce 1931 (po odsunutých německých
obyvatelích). Z finančních důvodů
se vedení Rudé hvězdy rozhodlo v
roce v 1980 že bude finančně podporovat pouze bojové sporty,
což v
podstatě znamenalo zrušit fungující kanoistický oddíl a také oddíl
vodní turistiky, nebo nalézt
novou tělovýchovnou jednotu, která by
přijala další dva sportovní oddíly. Touto jednotou se stala
TJ
Lokomotiva K.Vary, která zastřešovala 15 sportovních odvětví a
měla více než 1500 členů.
Předseda každého oddílu byl zároveň členem
výboru TJ Lokomotivy.
Po Sametové revoluci v roce 1990 sílily tlaky na odstoupení
některých progresivních
sportovních oddílů z TJ lokomotiva. Problém však byl s dělením
společného majetku. Nakonec
proběhla v roce 1996 „privatizace“ a
oddíl kanoistiky - i s loděnicí na Hubertusu a chatou
Bejčák - opustil TJ Lokomotivu a zaregistroval se pod jménem SK
Hubertus podle názvu místa
s přírodní peřejí na Ohři, na které se
jel první závod ve slalomu – a to krajský přebor již 3.8.1952.
První
roky po Sametové revoluci byly ve znamení záchrany zchátralého
nemovitého majetku a shánění sponzorů. Rozběhl se i provoz k
loděnici přilehlého vodáckého tábořiště Hubertus.
V roce 1998 se podařilo přesvědčit Karlovarské minerální vody
o naší schopnosti pořádat velkou vodáckou
akci pro všechny vodáky od hobíků až po mistry světa, pokud se stanou sponzorem této
akce. Po
prvním zkušebním ročníku cíleném na českou vodáckou veřejnost
následovalo dalších deset úspěšných ročníků ve kterých se odjel 6 x
Světový pohár, jednou Mistrovství Evropy 2003
a jednou
Mistrovství světa 2006 ve sjezdu, které probíhalo velmi
dramaticky jednak proto, že Svaz kanoistiky nepodporoval pořádání v
K.Varech na Teplé a jednak proto, že na přípravu MS byly
pouhé tři
měsíce vzhledem k tomu, že původním pořadatelem MS 2006 byla Velká
Británie, která
pořádání zrušila na poslední chvíli. Nakonec se
stalo toto MS 2006 seniorů i juniorů ve sjezdu 2006 nejúspěšnějším
pro české barvy za celou historii v tomto odvětví a akce Kanoe Mattoni se stala
největším sjezdovým podnikem ve kterém startovalo
ve všech závodech jednoho ročníku
více než 800 účastníků.
Z řad nově založeného SK Hubertus dosáhli nejlepších sportovních
výsledků:
Pavel Janda – 19. místo v roce 1996 na OH v Atlantě a
Michal Buchtel jako člen vítězného
družstva K1 na MS juniorů v
roce 2009.
Dnes je SK Hubertus dobře fungujícím klubem s dobrým sportovním
zázemím, nejcennější je však to,
že po celá dlouhá léta zůstala
členská základna především partou dobrých kamarádů.
 |
|
|
|
Členům oddílu pomalu dochází
trpělivost s jednáním turistů na Bejčáku.
Oni v létě hrajou "mrtvý brouky" a v zimě se tlačí na Bejčák aniž by
se s námi rozdělili o
platbu daní, pojištění a uhlí. Sešel se tedy výkonný výbor a rozhodl
o vystěhování. Byl jsem
tam jediný který ještě chtěl tuto věc urovnat a jednat ale byl jsem
přehlasován. Náš dopis turistům
je přiměl k aktivitě která jim dosud scházela ale k aktivitě jen
takové aby si zajistili další užívání
bez podílení se na poplatcích. Došlo k tomu že jsme turisty pozvali
na naší výborovou schůzi.
Pozvali jsme předsedu Petra Drahoše který stejně asi nikdy na
Bejčáku nebyl. Místo něj však přišli
Franta Košina, Jarda Sýkora a Krapáč a nutno dodat že byli notně
nepříjemní. Nakonec celou věc
vyřešil Jarda "Posera" Sýkora proslovem "od plic" načež jsme se rozešli ve zlém a já
měl pocit že
Bejčák lehne
popelem jako před lety Zabitý a loděnice v Rybářích. Je faktem že
jsme turistům nabídli
že za
40,- můžou na Bejčáku přespat pokud se předem nahlásí a bude tam
místo ale na to neslyšeli
a chtěli nadále mít svá privilegia. Byl vyhotoven písemně termín dne
vystěhování a to do
konce
července 1998. Pochopitelně se nic nedělo a tak jsme termín
posunuli do jarních
prázdnin 1999 kdy
jsme měli v plánu větší opravu chaty. Nakonec jsme
svolali velkou brigádu
na podzim protože bylo
třeba opravit střechu, komín, postavit záchod
a neškodilo by postavit
saunu /nápad Tumby/.
Mám dilema zda zavést elektřinu ? S ní by
odešla idylka a nebo nakonec
vyhoříme od svíček.
Z jedné velké brigády se vyklubalo asi sedm.
Hajzlík jsme
objednali u mistra Sapouška na Božáku, který se vyznamenal tím že
postavil větší
hajzl než měl dveře do dílny a tak se pak střídavě přihoblovávaly
dveře nebo přiřezával hajzlík.
Nakonec byl venku a mohl ho Komeník Hybeš převézt na svém JEEPU na
Bejčák. Horší to bylo
se saunou. Původní rozpočet byl asi na 20 tisíc s tím že si vše
uděláme sami. Pepíno Pepa
Neuwirth přivezl kompletní truhlářskou výbavu a k ní elektrocentrálu
a dali jsme se do díla.
Jarda Červenka velel opravě komína, Jandáči kopali díru na hajzlík a
přivezli sekačku aby
vysekali okolí. Zdeněk Hybeš vozil vodu, písek a dříví. Saunová
parta ( Pepíno,Tumba,Cendy,
Michal a Lepík ) brzy zjistila že jeden víkend nebude stačit. Nakonec
jich bylo 7. Než přišla zima
byla sauna kompletní a čekalo se na sníh který nepřicházel. Celá
akce se saunou nakonec vyšla
na 40 tisíc. Při každém odjezdu z brigády jsme současně odváželi i
neodstěhované věci turistů do
turistické loděnice. Teď teprve začalo turistům docházet že to s
vystěhováním myslíme vážně.
Na Bejčák jezdí více furťáků.
Občas zde přespí i kamarádi z ostatních oddílů. Třeba Péťa Matěják z
Klášterce.
Do sauny se chodí na prohlídku bobrů a jak je vidět zlepšuje to
vztahy.
Dokonce i takový bručoun jakým je Tumba se po sauně usmívá.
Letos sníh stále nepřicházel a jak jsem se tak nudil domluvil jsem
se s Mírou Třešňákem
že se připojíme na jejich elektřinu.
K dohodě došlo a tak jsme svítili. Gentlemanská dohoda
zněla: všude světlo a jen
jedna zásuvka ve společenské. Za to že nás Třešňák pustil na
elektriku, pustili jsme ho k uhlí a
vše se dostalo do normálních kolejí. Došlo na rozdělení cimer po
turistech. Správci cimer si
mohou vzít na volná místa nájemníka za 40,- Kč za osobu a noc. To už
byl sníh a sauně to slušelo.
Na Silvestra 1999/2000 byla pařba ve společenské při
elektrickém osvětlení které tu naposledy
svítilo kolem roku 1950.
|
|
|
|
|
|
 
Bývalo dobrým zvykem chodit že jsme v zimě chodili do tělocvičny. Někdy
v roce 1997 - 98
již do tělocvičny skoro nikdo nechodil ani od nás ani od Slávistů a tak
začali chodit tatíci s
prckama. Krom toho pokračovaly páteční fotbálky které se občas protáhly a
tak se hráči
vracívali domů až za ranního kuropění. V sezoně 1998-99 už jsem tělocvičnu
pro zimní
přípravu ani neobjednával. Klukům stačil fotbálek a jinak se všichni
přestěhovali do posilovny
na Impík a to i s ženskýma.Oldík který do posilovny nechodil vůbec si
klucí podali a hecovali
ho tak dlouho až začal chodit taky. Chrtiči nemají na druhé sporty čas.
Jarda Sýkora a Cendy
honí silniční kolo, Pavla Amíky a já s Markétou jezdíme za sezonu kolem 8
tisíc v terénu na
horských kolech a je to vidět.
Markéta vyhrává cyklistické
pouťáky v okolí dokonce i nejdelší trať - 55 km Karla.
Tlačím na ní aby to zkusila v pořádném závodě kde jezdí špice. Když se jí
podařilo
"zajet" karlovarskou silničářskou jedničku Budíkovou, m.j. Mistryni ČR a
vítězku Krále
Šumavy, tak se nechala přemluvit že pojede Rubena Cup 99 - což je nejvyšší
soutěž horských
kolu nás. Rubena Cup je superpodnik kde každý závodník má s sebou team
servismanů kde
každý pomáhá svému koni za pomoci vysílaček, podávání nápojů atd. Před
závodem vyjíždí
válce, všichni spí po hotelích - no prostě High society. S licencí kterou
Markéta neměla byl
problém ale nakonec pomohl Martin Müller a tak Markéta jezdí za stáj VKK
Kolín. První
závod na Zadově kde to nebyla typická trať nakonec skončila mezi Elitou na
12 místě. Druhým
závodem hned bylo Mistrovství ČR v Mostě. Přijeli jsme před závodem a
ještě večer jsme projeli
trať která byla dost drsná a obsahovala dvě místa kde nebylo jisté zda se
dají jet. Nakonec v
závodě byly jen tři baby které to jezdily. V MR byla Markéta na 9. místě
když ještě v půli závodu
jezdila na jako šestá. Její první účinkování v Rubena Cupu nakonec
díky jen dvěma odjetým
závodům skončilo 19 místem. Markéta má teď dilema zda začít trénovat neboť
se jí moc nechce.
Svým účinkováním na MČR způsobila trochu poplach v řadách jezdců. Nikdo ji
neznal, místo v
hotelu spí v autě, nemá válce ani realizační team, nevozí několik druhů
ionťáků a hlavně
nemá sponzora a její umístění je vlastně ryzí drzostí - a ať si to
nezvyká.
 
Tedy ten hokej, který je dalším sportem co
frčí v oddíle tak tam chodí nejvíc Cendy,
Jarda Sýkora, Tomáš Kučera a sem tam horolezci se kterými jsme v kontaktu
a občas je
chodíme kontrolovat do skal a v zimě na stěnu do Kolmice. Tam občas
popolézá Cendy,
Marketa a já. Pavla se vrátila z USA ale na Markétu se na kole zatím
nechatá ale v závodě
Kiwi muž skončila na 2 místě což je perfektní výsledek. Na vodě je husto.
Kromě nás a Slávistů
jezdí na Hubertus asi šest turistů kteří většinou překážejí v peřeji.
Objevuje se nová krev
Sýkoři, Petrásek a Matoušci. V roce 199 jsme přijali nového člena Pavla
Jandu. Druhým členem
který to stihl 5 minut po 12té je Evina Maňasů která když nemá na nohách
běžky tak randí
s Michalem Nováčků. Z minulé sezony máme ještě nového koníka Martina
Dolejše- Vdolka.
Již před sezonou jsme se ve výboru dohadovali zda pořádat NKZ na Hubertusu
či ne.
Argumenty pro:
"Konečně přijedou Pražáci a uvidí jak je to tu fajn a jaké máme pěkné
hráze."
Argumenty proti:
"Moc práce a žádnej zisk a dva týdny houby ježdění kvůli přípravě závodu a
trati."
Nakonec mne demokraticky přehlasovali, závod se pořádal a byl dobrou
rozcvičkou
pro Kanoe Mattoni ale prodělali jsme - jak jsem předpokládal - 5 tisíc a
bylo hodně
práce. Připravujeme Kanoe Mattovi a valí se problémy. Rybáři se kterými se
nemůžeme
dohodnout. V regulačním vodním řádu stojí že voda je i pro vodní sporty a
to se jim nelíbí.
Nakonec jsme se dohodli na proplacení škod ale jak je znám nedají pokoj.
Nakonec se
stalo že opravovali Březovskou přehradu a vypustili vodu, takže jsme
museli domluvit
vodu ze Stanovické přehrady která je pitná a tak si to Povodí Ohře nechalo
zaplatit
cca. 50tisíc. Nakonec se Březovská přehrada dokončila dříve a tak teklo :
ze Stanovic 17 kubíků a z Březovské doplnili 7 kubíků. |
|
|
|
