Zatracený břicho

Tvou dlaň měl jsem ve dlani
a jen bříška škrundání
rušilo to noční ticho…
„Zatracený moje břicho!“
proklínal jsem svoje střeva,
když usmála ses: „Mně to neva,
ať si kručí, to je hladem…
Teď mě zahřej, umřu chladem!“
A tak jsem se k Tobě tisknul,
i políbit Tě hned jsem risknul,
na ústa, nos, na čelo…
A mé bříško štěstím kručelo!