Lapený

Stále vedu dohady,
jaké že to poklady
Veronika v očích mívá,
vždycky když se na mě dívá,
jsem jimi zcela lapený,
snad jsou v nich drahý kameny
z tý jeskyně magický
a já lapený jsem navždycky!
Tu krásu těžko popsat slovy,
možná jsou v nich vzácné kovy,
často mají nádech mědi,
úžasně se do nich hledí
a já zbožňuju je na Verunce,
když vzhlídne se v nich zlaté slunce,
mění odstín v jantarový...
Třeba Verča sama poví,
čemu krásu ukradla
tahle její kukadla!
Já to určit nedovedu,
nejspíš je v nich plno medu,
tolik sladký mají pohled
a ten hlavu mojí poplet.