Bez ostychu

Je krásný, jak se ostýcháš,
když se mě zlehka dotýkáš,
jezdíš prsty po mém břichu
a náhle, to už bez ostychu,
přiblížíš se víc k mým stehnům,
vzrušením se ani nehnu.
Moje tvář je náhle bledá,
Tvoje ruka něco hledá!
Vítězně se usmíváš,
tři, dva, jedna – už ho máš!