Původně jsem měl v plánu navštívit Norsko ale zdravotní stav člena rodiny mi nedovolil tuto mnohem delší
variantu cesty a tak jsem zvolil tuto kratší týdenní cestu. Norsko ale v plánu zůstává i nadále.
 
Dovolená 2009 / první část
    Najeto celkem asi 3100 km  - největší položka za benzín, poplatky na dálnici, kempování pouze zdarma, na vše voda z Alp       


První přespání u Bourg en Bresse
 
Velice příjemný večer na kopci nad vesnicí Charles u Bourg en Bresse a ještě v přírodě podobné české co se týká vláhy.
Avignon
Proběhli jsme městem které bylo založeno Římany.
 

Tour de France 2009
Rozhodlo se ve stoupání na Mont Ventoux kam jsem se bohužel již nedostal a nemohl podpořit Romana Kreuzingera.
Na dálnici pod Lyonem byly zácpy a tak jsem v dopravním kolapsu strávil přes hodinu a půl. I přesto se platilo.
 
Díky pozdnímu příjezdu do Carpentras byly již všechny silnice s přístupem k Saultu a pod Mont Ventoux zablokované.
Chytil jsem se podvědomě za okolo rychle projíždějící cyklisty kteří mne "bezpečně" dovedli do nejbližší vesnice.
 
Zvolil jsem tedy dobře a i přesto že to byla jenom malá vesnice - bylo zde opravdu takřka k nehnutí.
 
Tam co je šipka jsem se bohužel nedostal, Mont Ventoux je v dáli za mnou ale i zde to stálo jednoznačně za to.
Podle pozdějších tiskových zpráv bylo na hoře a v okolí Mont Ventoux na milion povzbuzujících diváků.

Lacoste
Další cesta vedla na jih směr Apt a nocování bylo pod hradem u Lacoste hned vedle známého románského
mostu Le Pont Julien v přilehlém křovinatém háji kde bylo již neskutečně sucho. Jižní Francie.
 
Malebná středověká vesnička se zříceninou hradu markýze de Sade a Římany postavený most z 3. století před Kristem .

Grand canyon du Verdon
 
Grand canyon du Verdon - jeden z nejhlubších kaňonů v Evropě, který vyhloubila řeka. V některých místech je 700 metrů
hluboký a jeho téměř svislé vápencové stěny jsou v nejužších místech od sebe vzdálené pouhých 6 metrů. Kaňon začíná za městečkem Castellane a táhne se mezi skalními stěnami v délce 21 km až k přehradnímu jezeru Lac de Ste-Croix.
 
Z řeky lodě vyjíždějí na jezero kde se i velice příjemně koupalo. Všude vše bez poplatků - zdarma /nemají tam asi ODS/.
 
Saint Tropez
 
Klasika - já u své lodě a pak klasicky před Četnickou stanicí.

Cagnes Sur Mer
 
Ze St.Tropez jsme pokračovali po pobřeží kde jsme svlažovali svá těla v mořské vodě a to hned několikrát přičemž přístupy
na pláže a sprchy se sladkou vodou jsou zde ve Francii zcela zdarma narozdíl od Itálie kde všude platíte. Projeli jsme okolo
červených skal v Le Trayas a zakončili den na obrovské dostihové dráze v Cagnes Sur Mer kde zrovna končily dostihy.
 
Na příhodném místě u dostihové dráhy jsme přespali. Pokud si všimnete vody okapávající z auta jistě Vám dojde co mne
tehdy napadlo a tak jsem velice rychle využil hadice u zde připraveného zařízení na vymývání koňských převozních vozů.
Na suchém jihu bylo auto tak zaprášené že mu to přišlo vhod. Krom toho jsme ráno po probuzení zjistili že po večerním
dostihu kdy všichni diváci již prostor dostihové dráhy opustili, byl celý komplex uzavřen a my se ráno nemohli dostat ven.
Nakonec však zvítězil český rozum a hbité ručičky

Itálie
 
Po projetí Monaka a přejetí Francouzských hranic do Itálie jsme zahnuli kolmo nahoru přes tunel Colle di Tenda
pod kterým jsme si po projetí Italskou obsluhou čerpací stanice nechali natočit plnou nádrž a frčeli jsme po dálnici
na Torino a pak přímo do srdce vodáckých terénů nejkrásnějších creekových řek Evropy v Tessinu a Piemontu.
 
Super plácek pro nocování byl pro nás připraven v ještě v Italském Piemontu pod vesničkou Rima San Giuseppe 1368 n/m.
kam jsme vystoupali z Varalla 441 n/m. přes opravdu středověce vypadající vesničky okolo perfektní říčky Sermenza a Equa.
Druhý den po shlédnutí několika kaňonů a některých známých míst na řece jsme přeskočili do blízkého Švýcarska.
 

Švýcarsko
Po přesunu do Tessinu jsme zvolili předem připravený itinerář cesty abychom nic nezapomněli a zhlédli významná místa
tohoto Švýcarského kraje především světoznámé Lavertezzo se svým mostem ze kterého skákali mladíci do velice studené
vody dole. Most spolu s místem okolo je vždy zvěčněn v katalozích cestovek a je to jak se řekne - poutní místo kraje.
 
Okraje říčky Verzascy lemovaly od slunce teplé kameny na kterých se vyhřívalo neskutečně mnoho lidí. Tato místa okolo
řeky patří mezi překrásná krajinná místa a jsou hojně navštěvována turisty a samozřejmě především i policií která dohlíží
na bezpečnost a pořádek aby zde nikdo nekempoval a nedělal neplechu z čehož vyplívá i to že to jsou místa kde se nedá
v žádném případě kempovat "na černo" aniž by vyvstal nějaký problém. Údolí je víceméně civilizované.
 
Zaměříte-li se na koryto říček zjistíte že takto podobně vypadají i další místa. Šipka ukazuje na vodopádek mizící kdesi dole.
 
Zrovna tak jako tato říčka která se klikatí již z horních partií a o koupající se dívky a ženy s "nahoře bez" není nouze.
Osoby s "nahoře bez" jsem nenafotil protože mne sledovala manželka ostřížím zrakem přičemž dělala jako by nic.
 
V údolí Verzascy na nás také čekala přehrada Vogorno kde se můžete spustit na gumě do hloubky 220 metrů za
pouhých cca 100 Euro. V budce /šipka/ se zaplatí a podepíše glejt že skáčete na vlastní nebezpečí a již stojíte
ve frontě na skok. Na lehátku jedné zákaznici vysvětlují co a jak se odehraje v příštích minutách.
 
Po skoku do hloubky přehrady kde byl natáčen James Bond "Golden Eye" jsme se vypravili na další obhlídku zdejších
terénů o kterých často čteme v časopisu Hydromagazín. Tento kraj a tyto říčky na mne udělaly obrovský dojem ale
myslím že tyto kouty jsou mi zapovězeny. Domnívám se že rizika jsou zde značná a v případě neštěstí je řešení situace
kdy jedinec vyhledává pomoc a neumí dobře zdejší řeč značně kritická. V těchto místech není výjimkou že mobilní
telefon není schopen zajistit dostatek signálu a pak se musí využít zdejší doporučené a používané zvukové signály.
 
Upozornění na některých místech informují o tom že v suchém korytě se může znenáhla objevit velké množství vody.
 
A kempování ?  Jednoznačně doporučuji vystoupat v kterémkoliv jiném údolí okolních řek Osola, Ribo či Rovana do vyšších
míst, jak by se řeklo - pryč z civilizace - a v okolí středověce vypadajících vesnic se pak najdou super místa pro nocování.
 
Francouzským párem který nocoval poblíž nás mi bylo sděleno že toto jsou místa naprosto bezpečná.
 
Po několika dnech kdy jsme se pohybovali a spali zdarma v Italském Piemontu a Švýcarském národní parku Ticino/Tessin
jsme se pomalu přesunuli z Locarna směrem na San Bernardino kde jsme se zvěčnili na památku a přes Bregenz
po dálnicích Německa dojeli v pořádku do Karlových Varů. Mohu zodpovědně říci že ještě dnes po 14ti dnech se mi často
ve snu zjevují neskutečně krásná místa která jsme navštívili. Vřele zájemcům o divokou turistiku doporučuji k navštívení.
Připravuji report z druhé výpravy do Dolomit.