3. díl z Kroniky - SK HUBERTUS K.Vary
Kronika je vedena od 25.11.1978

Sezona 1986
přišla rychle a zastihla nás nepřipravené. Červ pečlivě vylehával formu na pelechu /na Bejčáku/.
První procitl Karáčo a začal dřít nevšedním způsobem, což se ukázalo velice rozumným. Dělal
pokroky ze dne na den. Již na malé republice dorostu sahal po placce - sahal, ale nedosáhl.
Dosáhnout se mu podařilo až na Přeboru ČSSR.

                                 
      
Kliknutím na velký formát                                     

V létě 1986 jsme ve spojení s "Klečák family" z Plzně uskutečnili vodácký zájezd do Norska kde jsme
se zúčastnili závodů na řece Sjoa. Pipas Maleček a Daník tam s námi byli již jako občané NSR.
Tento zájezd neměl na některé z nás dobrý dopad. Např. Mařenka ze samé nudy studovala některé
povahové rysy (možná i tělesné) plzeňského kolíka Kodlíka až z toho nakonec ztloustla. Faktem je
že později splaskla a podpořila tak éru "nafukování Matouškovic chaloupky", a tak když paní
Matoušková vyžene vnoučata před chajdu - není kde lyžovat.

      

Závody na řece Sjoa.                                          Sjíždění řek v Norsku.

Taky Karáčo - Tomáš Karas - se v Norsku díval otevřenýma očima což nám došlo až když
v březnu 1987 volal z NSR  a aby v tom nejel sám sebral sebou i bráchu.
Díky tomu že naše prsty jsou dostatečně dlouhé, podařilo se nám ho dostat do TSV Augsburg v
rekordním čase a tím jsme položili základní oblázek  "České singlířské školy" do Bavorského kraje
.
*           *           *           *
Sezona 1987
V oddíle vypukla nová supermánie a to
" Cyklistická".
Při našem způsobu života nikdo moc nehýříme finencemi ale i to málo co máme nacpeme bez
přemýšlení do kol - které nám pak chudák Pipas - musí shánět v daleké cizině. Takže náš další
zájezd v roce 1987 byl
CYKLISTICKO - VODÁCKO - HOROLEZECKÝ
a vyznačoval se naprostou volností. Náš peloton se samozřejmě opět rozšířil o Českou menšinu
žijící v NSR. Hned první den v Augsburgu jsme všichni navštívili restauraci na kanále a naše zpěvy
nebraly konce. Majitel restaurace se s námi loučil slovy:
"Již dlouho jsem tu neměl tak veselou a slušnou společnost, pánové přijďte zítra zas."
Vzhledem k tomu co jsme měli v kapse jsme jeho žádosti nevyhověli.

Klik na velký formát
Naše vodácko-cyklistická skupina
stanuje na kanále v Augsburku.

Další fotografie zde
Nerozlučná dvojice
 Singlířské pádlo
K fotografii stojící dvojice v pozadí se slalomovým kanálem v Augsburgu:
Kristian Houf s manželkou Natašou, která dlouho trpně snášela roky odloučení od rodinných výletů
a dovolených. Když Kristian jednoho dne /1986/ stál se zabaleným vodáckým náčiním doma u dveří a
na dotaz manželky kam že to zase jede jí ohlásil svůj odjezd do Norska, ta v prvním "návalu pochopení
pro věc" uchopila jeho dřevěné kajakářské pádlo a jednou ranou o schody z něj udělala dvě singlířská.

 






1986 - Honza Novák na konci slalomové trati na Ötztaler Ache v Rakousku.
/Jezdili tam spolu s Jardou Sýkorou/.
V roce 1961 začal Honza Novák
/ve 13ti letech/ jezdit s Petrem Jandou na kajaku.








     Horolezeckým cílem zájezdu byl výstup na
     nejvyšší horu NSR - Zugspitze. Vzhledem k
     počasí jsme výstup neustále odkládali až
     zbyl poslední den a to bylo počasí nejhorší.
     Mlha a déšť se vzájemně doplňovaly a tak
     jsme zabloudili a na vršek dorazili z Rakouské
     strany. Klasický výstup trvá se sestupem
     cca 13 hodin. My jsme to stihli asi za 7 hodin.
     Železa, lana a pikle jsme nechali v půli
     cesty. Obavy ze sněhu a ledu byly zbytečné



Vodácká sezona byla poznamenána tím, že jsem omylem dostal z ČÚV sjezďáka.
Sjezdoval jsem od Vánoc a krok držela i Petra Broumová a tak se zdálo že budeme sklízet ovoce.
Petra nevydržela strhující tempo a tak jsem zůstal sám
*.
Nakonec to bylo 21 místo v žebříčku - a účast na jedničkových kvalifikáčích.  /
*Vlasta Lepík /
V NSR se také rozjezdil Martin Tůma a zdá se že z něj bude dobrý kajakář.

*           *           *           *
Sezona 1988
Po sjezdových úspěších v sezoně 87 se začalo v sezoně 88 brutálně sjezdovat a opět od
Vánoc a do prvních závodů na Teplé jsem měl
* najeto 400 km a na konci sezony 840 km.
Na jaře jsme byli na soustředění na Čeňkově pile.
Červ najezdil za 4 dny neuvěřitelných 1/2 hodiny a to ještě s několika "plavbami".
Petra Broumová po tvrdé přípravě ulehla do špitálu s kolenem, Tumba a Cendy se tvrdě
dotahují na slalomářskou pozici Vlasty Lepíka - a bude z toho asi dobrá hlídka.
V létě se na Hubertusu konala svatba a stálo to za to. Tolik srandy na Hubertus ještě nezažil !
Hábule si vzala "Poseru" po úvaze že je nejvyšší čas. Cendy nezůstal pozadu a za pár měsíců do
toho také udeřil. Perspektivní ve vymírající kategorii K1ž se jeví Krišpína Mauleová od lyžařů.
Karáčo - Tomáš Karas, u kapitalistů nezahálí a v TSV Augsburg /zlámal již tamním několik pádel/ a
ze zadních pozic nakonec vydoloval na závodě v Mnichově I.VT. Vlasta Lepík 1988 - slalom 40.m.,
sjezd 9.místo. II.VT - Maceček, Janda, Houf, Tumba v singlech  Kafaro - Kafuněk, a Posera.
Jarda Červenka ztratil dvojku - fuj, to je ostuda. Petra Broumová zůstala ve III.VT.
Celkem suma sumárum = 8 "dvojek" a 15 "trojek".
Na konci sezony 1988 jsme se rozhodli udělat z Hubertusu Lipno a pod Červenkovo vedením
jsme začali budovat hráz, hráz pevnější než "Hráz socializmu a míru".

     
    Říjen 1988 na Grossglockneru.                   Říjen 1988 s kamarády na výletě.





 
Zlaté české ručičky má p.Sýkorová což
dokumentuje slastný úsměv Karáča staršího.
Tumba začínal na C2. Zájezd na "kanál" měl za
následek jeho napravení v pohledu na slalomářský svět...........                                                            

                                                                                     .....dnes je Tumbovi už 17 let a dokáže
s námi držet krok na vodě, na lyžích i na kole, "ofouklej je také jak se sluší a patří. Zdá se že
   máme mnoho společných zájmů - a má veškeré předpoklady dojít dál než se podařilo nám.

Sezona 1989

Koncem února 1989 se výběr oddílu zúčastňuje týdenní lyžařské expedice do Perníkovo -
Sudelfeldu v NSR. Minivýprava během pobytu opět utrpěla újmu při nákupech v "kolárnách".
Také souboj na běžkách v Reit in Vinkelu mezi zástupci NSR - Pipasem a Karáčem versus Češi
- Vlasta, Dědek, Jára zůstal na Vlastových schopnostech. Jára totiž zapomněl běžky kdesi na
parkovišti a Dědek před startem zjistil že mu nepasují boty na vázání. Po návratu z NSR do vlasti
Sýkorovi nově zakoupeným Pasatem - zjišťujeme že asi pro nás skončila lyžařská sezona.
Srovnáme-li kvalitu služeb a především kopce, je to handicap se kterým se nedovedeme vyrovnat.





Perník v pracovním v Grafenhofbergu - "u báby"
jak hanlivě nazýval velice příjemnou majitelku.
Příští rok již pracoval v Turecku kde tahal za
motorovým člunem padáky.
 

První závody ve sjezdu na Teplé měl Vlasta najeto asi 700 km a Cendy asi o třetinu méně což se
projevilo ve výsledných časech, kdy Vlasta Lepík byl o 30 - 40 sek. lepší a další  cca. 1 minutový
odstup na Tumbu. Před KP na Čeňkově pile jsme sehnali ubytování až v Kašperkách odkud jsme
dojížděli trénovat na "Pilu". Hned druhý den napadl sníh a tak nebylo žádnou procházkou růžovou
zahradou odtrénovat aspoň 3 hodiny denně.Tumba skončil se střevní chřipkou. Na Čendě získává první ostruhy Pavel Janda, Tumba dokázal vylovit a dopravit ke břehu sjezďáka Petry, Jarda Sýkora má játra z karborunda a má tím pádem pro letošek utrum. Na závěr lze konstatovat že po dvacetileté kariéře se podařilo Vlastovi Lepíkovi vylovit z Otavy medaili a vyhrát KP ve slalomu. Druhý den pak přidal medaili a druhé místo ve sjezdu.DUBEN - slalomy na Hubertusu jsme pořádaly výměnou s Novorolským Tesárkem který za nás pak udělá slalomy v době kdy my budeme ve Španělsku.
Jinak v tréninku : Cendys má v několika jízdách vždy jednu jízdu nejlepší ze všech avšak v závodech
mu to nevychází. Fyzička se také honí na kolech, posilujeme. Ze závodů se někteří jedinci (Lepík) vrací "kolmo", příklad 160 km dlouhá štreka z Doubravky.
ČERVEN - dvoudenní weekend ve Veltrusích - Pavel Janda prsařskými tempy zdolává kanál.
 

 

 




         
    

ÚV dalo "berana" jen na 14 dní a to je zádrhel. Jindra Langů v Praze se svými "dlouhými prsty"
obíhá všechno. Ještě den před plánovaným odjezdem nejsou pasy a o Vlastu Lepíka se pokouší
infarkt. Nakonec vyjíždíme. Naložený autobus zkolaboval již po 70ti kilometrech a tak první
zastávka není v NSR ale v Plzeňských opravnách ČSAD. Po opravě vyrážíme dále abychom večer
trávili v Kehlu za pár piv, kde navíc náš týmový doktor Dr.Brdlík (Brdla) utápí cvikr. Další den
Štrasburg - Besancon. Příští noc kdesi na dálničním odpočívadle hodně pod Lyonem kde
odpočívadlo přesahuje kvalitou a vybavením kterýkoliv Camping v Čechách. První noc v Olotu
ve Španělsku na louce pod širým nebem za pár piv a sklo. Dále krušná cesta přes Pyreneje a
s třídenním zpožděním dorážíme ve vedru do Sortu který se stává na týden naším domovem.
V Campu u řeky je příjemně a je zde spousta vodáků. Pár hodin po příjezdu již startujeme nahoře
pod přehradou na řece kterou nikdo z nás nezná. Nemáme sjezďáky. Při naší cestě nahoru je v korytě
dost málo vody což se však mění po otevření přehradních kohoutů. Až na pár plaváčků přežíváme
první závod. Nejmilejší je - závěrečný akt - občerstvení v cíli závodu - kdy se podává Sangria, která
chutná všem. Problém byl v tom že té Sangrie bylo moc na tak málo závodníků kteří stáli u sudu
a nabírali seč jim "huba" stačila. Nakonec nás zmožené autobus dopravuje zpět do Campu.
Ti co nejeli na tento závěrečný akt - prohloupili.


Lavorsí trať slalomu     Start č.1 - Karlovy vary
Sjezd: Pár hodin po příjezdu již startujeme.......a v K1m: Když né výhra, alespoň s č. 1 - K.Houf.

Další den v Sortu - trénink na trati závodu ve slalomu, vedro jako blázen, trať totálně naruby,
odpoledne pak závody v eskymácích v Lavorsí. Týmový lékař Dr.Brdlík se pokouší zvedat na
deblovce k čemuž jej vyprovokoval - jako vždy - Honza Poula. Trať závodu ve slalomu v Lavorsí,
na perfektní trati jsme nejeli protože v době konání tohoto závodu jsme jeli v autobusu na cestě.
Škoda. Alespoň jsme si zatrénovali. Poslední závodní den se jede slalom v Sortu. Vlasta Lepík
na losování vylosoval startovní č.1 pro Kristiana. Taktická chyba našeho manšaftu - že jsme se
nepřihlásili do kategorie VETERÁNI. Podle konečných výsledků bychom obsadili celou "bednu",
ve všech kategoriích kromě K1m jsme měli někoho vždy na bedně.
V hlídkách K1 jsme získali první a druhé místo a Tumba vybojoval první místo v juniorech.
 
          
Klik na velký formát
 



 

Vyhlášení výsledků se konalo v Sortu na náměstí. Předcházela tomu příprava v Campu se
Skotskými přáteli při kytaře kdy se připojili další národy - Anglie, Holandsko, Španělsko a všichni
nakonec zpívali Česky. V bujaré náladě se pak vyrazilo na vyhlášení výsledků. To co se odehrálo
na náměstí při vyhlašování výsledků předčilo veškerá naše očekávání. Celé náměstí zpívalo
a tančilo dlouho do noci. Jazykové bariéry vzaly za své. Zástupci česko-anglické výpravy odnášeli
do Campu jedince kteří nemohli chodit (Oldík Mulač).

Z vyhlašování volby "Nejhezčí závodnice".

               Volba Mis Divoká voda  

Kristian sice ukazuje "No.1" - urputně sledován !! Natašou
- ale to mu prý tak chutnal ten meloun a Sangrie před ním na stole.      

Pravidelnou součástí cest oddílu je
HORSKÁ VÝPRAVA
.
Jako vždy na těchto výpravách tak i ve Španělsku se "vydařilo" počasí. Je to neuvěřitelné
ale po dvou týdnech sucha a vedra se přesně v den výstupu na Pico d´Anetto počasí zkazilo.
Asi 15ti členná výprava vyrazila časně ráno /3:00hod/ busem do Benasque a odtud pěšky
směr předpokládaný vrchol. Bez mapy jsme se ploužili po nevyznačených horských chodnících.
V další době nás chytla bouřka a tak odpadli první výletníci. Po bouřce přišla mlha a tak se
výprava řádně roztrhala. Někteří nebyli vybaveni do sněhu a počítali s tím že na vrchol nedojdou.
Asi po třech hodinách se utvořila skupina ve složení Viky, Cendy, Krišpína a Vlasta Lepík která
s ostatními ztratila kontakt. Před sebou jsme však viděli nějakou skupinu osob a tak jsme šli v
jejich stopách. Terén byl čím dál tím obtížnější. Popisovaný "pochoďák" se měnil v opravdové
lezení. Dostavily se pochybnosti o směru na Pico Aneto. Potkáváme i ztroskotance vracející se zpět.
Asi ve 13:20 jsme dorazili na vrchol kde odpočívala skupina Angličanů a Španělů a tak jsme se
i dozvěděli kam jsme se to vlastně vyškrabali. Maladeto Oriental. Zatímco jsme svačili hrnula se
zespoda mlha a mraky. Najednou jsme zjistili že nám v kletrech "bzučí" pikly kvůli elektrickým
výbojům. Začala bouřka a tak nám došlo o co kráčí. Spustili jsme se o 60m nížeji a na skalním
balkoně odložili veškeré železo. Černý humor začal podporovat náš ochablý životní elán. Cesta
dolů byly díky bouřce neskutečně těžší než výstup. V autobuse, jehož odjezd byl naplánován
na 17:00 hodin všem již pěkně hráli nervy a Franta Košina mezitím nastínil čekajícím výletníkům
tragický konec Lepíkovy skupiny. Dorazili jsme až ve 20:00hodin. Když se dnes s odstupem času
podívám zpět na celou událost musím zkonstatovat:
" Za celou dobu výstupu ale hlavně sestupu jsme neudělali jedinou chybu v rozhodování. "

Další část výpravy ve složení Fr.Košina,J. Brdlík, Havlina a Oťas se dostala na plánovaný vrchol
P.d´Aneto,bez mapy a kyslíku a Oťas snad dokonce bez bot, tvrdí se že měl mačky na bosých nohách.

Vrcholový snímek skupiny Vl.Lepíka          
Vrcholový snímek z Maladeto Oriental a článek z Karlovarského tisku o zájezdu.

Cestou zpět do vlasti jsme strávili dva dny v Barceloně ve špičkovém campu kde diskotéka byla
naše, vstup byl v ceně kempovného. Poslední noc ve Španělsku byla v jakémsi kempu za hříšnou
cenu ale výlet do města s koupelí na pláži stál za to. Cesta Francií byla plna turistických zastávek.
Při zastávce v Agdé - městečku zasvěcenému nudistům - toho využil náš dámský doprovod
aby si spálil poslední části svých hambatých těl které doma ukrývají před námi i před sluncem.





Ponorková nemoc v osazenstvu autobusu byl příčinou neshody s Klečákama kvůli neuskutečněné
zastávce v Nimes ale v Arles - která nás však všechny zase uklidnila. Večer a noc jsme strávili
v Avignonu kde právě probíhal divadelní festival. Z poutačů se dalo vyčíst že se zde hrají i hry
Václava Havla - tehdy disidenta. Město bylo plné černochů kšeftmanů, podvodníků kejklířů a umělců
všeho druhu. Litovali jsme později že jsme nezůstali déle - až do rána, které jsme přečkali na
dálničním odpočívadle. Další den ve Vienne a večer jsme nocovali v Besanconu v loděnici. Odtud
pak cesta do Augsburgu kde jsme se opět sešli s kamarády emigranty. Dva dny nám stačily k tomu
aby nám Augburgský kanál nedělal potíže.

Eiskanal Augsburg
Karáčo je tu v Augsburgu doma a tak je největším králem nad kanálem.

V době kdy jsme navštívili v Augburg ovládal tamní byznys nový druh sportu zvaný - RAFTING.
Pipas přišel o byt a marně shání jiný, Karáčo prohrál "soudní bitvu" o papíry s občanstvím a
do 3 měsíců musí splatit soudní výlohy (maličkost 6 tis.marek), nejlíp je na tom asi Perník v Turecku.

Další emigrant Marcela Taubů svým neuváženým činem
              
udělala ze Štěpánky polovičního člověka zralého dostat se pod čepec.

Po návratu ze Španělska jsme moc nezávodili, spíš jsme honili kola.
Nejlepší je asi Cendy Maceček, vyhrál Miniželezňáka na Jesenici, na Vyhlídkách byl z našich
nejlepší, na Tour de Ski nám na Blatné ukázal záda a nestačil mu ani "Kafáro"  Kafuněk.
Už mu chybí k prvenství jen ta voda.

KLÍČE na "Podzim 1989".

V listopadu 1989 jsme odložili pádla a naší hlavní výzbrojí se staly klíče, se kterýma jsme
chodili odzvánět komunistům v "Sametové revoluci" která jistě ovlivní naše další konání.


"Ano, a ovlivnila velice".

*           *           *           *
Žebříček pro rok 1989 je přesvědčivý a proti r. 1988 - loňsku - jsme se polepšili:
+II.VT Slalom: Lepík, Tůma, Maceček, Janda st.
Sjezd: Lepík, Maceček
II.VT Slalom: Červenka, Kafuněkj,Sýkora, Houf
Sjezd:Tůma, Broumová
III.VT: C2-Maceček/Lepík, K1m-Sýkora, C1- Janda,Tůma

Umístěno 1.12.2005
Kroniku SK HUBERTUS zpracovává do elektronické podoby K.Houf.
  Zápisy jsou přepisovány ve zkrácené podobě a jsou vybírány pouze zajímavější pasáže.
  2005/2006