3. díl z Kroniky - SK HUBERTUS K.Vary
Kronika je vedena od 25.11.1978

Sezona 1986
přišla rychle a zastihla nás nepřipravené. Červ pečlivě vylehával formu na pelechu /na Bejčáku/.
První procitl Karáčo a začal dřít nevšedním způsobem, což se ukázalo velice rozumným. Dělal
pokroky ze dne na den. Již na malé republice dorostu sahal po placce - sahal, ale nedosáhl.
Dosáhnout se mu podařilo až na Přeboru ČSSR.

                 
V létě 1986 jsme ve spojení s "Klečák family" z Plzně uskutečnili vodácký zájezd do Norska kde jsme
se zúčastnili závodů na řece Sjoa. Pipas Maleček a Daník tam s námi byli již jako občané NSR.
Tento zájezd neměl na některé z nás dobrý dopad. Např. Mařenka ze samé nudy studovala některé
povahové rysy (možná i tělesné) plzeňského kolíka Kodlíka až z toho nakonec ztloustla. Faktem je
že později splaskla a podpořila tak éru "nafukování Matouškovic chaloupky", a tak když paní
Matoušková vyžene vnoučata před chajdu - není kde lyžovat.

      
Závody na řece Sjoa                                            Sjíždění řek v Norsku

Taky Karáčo - Tomáš Karas - se v Norsku díval otevřenýma očima což nám došlo až když
v březnu 1987 volal z NSR  a aby v tom nejel sám sebral sebou i bráchu.
Díky tomu že naše prsty jsou dostatečně dlouhé, podařilo se nám ho dostat do TSV Augsburg v
rekordním čase a tím jsme položili základní oblázek  "České singlířské školy" do Bavorského kraje.
*           *           *           *
Sezona 1987
V oddíle vypukla nová supermánie a to - "Cyklistická".
Při našem způsobu života nikdo moc nehýříme finencemi ale i to málo co máme nacpeme bez
přemýšlení do kol - které nám pak chudák Pipas - musí shánět v daleké cizině.
Takže náš další zájezd v roce 1987 byl
CYKLISTICKO - VODÁCKO - HOROLEZECKÝ
a vyznačoval se naprostou volností. Náš peloton se samozřejmě opět rozšířil o Českou menšinu
žijící v NSR. Hned první den v Augsburgu jsme všichni navštívili restauraci na kanále a naše zpěvy
nebraly konce. Majitel restaurace se s námi loučil slovy:
"Již dlouho jsem tu neměl tak veselou a slušnou společnost, pánové přijďte zítra zas."
Vzhledem k tomu co jsme měli v kapse jsme jeho žádosti nevyhověli.

   

K fotografii stojící dvojice v pozadí se slalomovým kanálem v Augsburgu:
Kristian Houf s manželkou Natašou, která dlouho trpně snášela roky odloučení od rodinných výletů
a dovolených. Když Kristian jednoho dne /1986/ stál se zabaleným vodáckým náčiním doma u dveří a na
dotaz manželky kam že to zase jede jí ohlásil svůj odjezd do Norska, ta v prvním "návalu pochopení pro věc" uchopila dřevěné kajakářské pádlo a jednou ranou o schody z něj udělala dvě singlířská.

Zlaté české ručičky má p.Sýkorová což dokumentuje slastný úsměv Karáča staršího.	Tumba začínal na C2. Zájezd na "kanál" měl za následek jeho napravení v pohledu na slalomářský svět.....
.....dnes je Tumbovi už 17 let a dokáže s námi držet krok na vodě, na lyžích i na kole, "ofouklej je také jak se sluší a patří. Zdá se že máme mnoho společných zájmů - a má veškeré předpoklady dojít dál než se podařilo nám.

Sezona 1989
 
Koncem února 1989 se výběr oddílu zúčastňuje týdenní lyžařské expedice do Perníkovo -
Sudelfeldu v NSR. Minivýprava během pobytu opět utrpěla újmu při nákupech v "kolárnách".
Také souboj na běžkách v Reit in Vinkelu mezi zástupci NSR - Pipasem a Karáčem versus Češi
- Vlasta, Dědek, Jára zůstal na Vlastových schopnostech. Jára totiž zapomněl běžky kdesi na
parkovišti a Dědek před startem zjistil že mu nepasují boty na vázání. Po návratu z NSR do vlasti
Sýkorovi nově zakoupeným Pasatem - zjišťujeme že asi pro nás skončila lyžařská sezona.
Srovnáme-li kvalitu služeb a především kopce, je to handicap se kterým se nedovedeme vyrovnat.
 
  
   
 
Perník v pracovním v Grafenhofbergu - "u báby" jak hanlivě nazýval velice příjemnou majitelku.
Příští rok již pracoval v Turecku kde tahal za motorovým člunem padáky.

První závody ve sjezdu na Teplé měl Vlasta najeto asi 700 km a Cendy asi o třetinu méně což se
projevilo ve výsledných časech, kdy Vlasta Lepík byl o 30 - 40 sek. lepší a další  cca. 1 minutový
odstup na Tumbu. Před KP na Čeňkově pile jsme sehnali ubytování až v Kašperkách odkud jsme
dojížděli trénovat na "Pilu". Hned druhý den napadl sníh a tak nebylo žádnou procházkou
růžovouzahradou odtrénovat aspoň 3 hodiny denně.Tumba skončil se střevní chřipkou.
Na Čendě získává první ostruhy Pavel Janda, Tumba dokázal vylovit a dopravit ke břehu
sjezďáka Petry, JardaSýkora má játra z karborunda a má tím pádem pro letošek utrum.
Na závěr lze konstatovat že po dvacetileté kariéře se podařilo Vlastovi Lepíkovi vylovit
z Otavy medaili a vyhrát KP ve slalomu. Druhý den pak přidal medaili a druhé místo ve sjezdu.
DUBEN - slalomy na Hubertusu jsme pořádaly výměnou s Novorolským Tesárkem který za nás
pak udělá slalomy v době kdy my budeme ve Španělsku.  Jinak v tréninku : Cendys má v
několika jízdách vždy jednu jízdu nejlepší ze všech avšak v závodech mu to nevychází. Fyzička
se také honí na kolech, posilujeme. Ze závodů se někteří jedinci (Lepík) vrací "kolmo",
příklad 160 km dlouhá štreka z Doubravky.
ČERVEN - dvoudenní weekend ve Veltrusích - Pavel Janda prsařskými tempy zdolává kanál.

Vyhlášení výsledků se konalo v Sortu na náměstí. Předcházela tomu příprava v Campu se
Skotskými přáteli při kytaře kdy se připojili další národy - Anglie, Holandsko, Španělsko a všichni
nakonec zpívali Česky. V bujaré náladě se pak vyrazilo na vyhlášení výsledků. To co se odehrálo
na náměstí při vyhlašování výsledků předčilo veškerá naše očekávání. Celé náměstí zpívalo
a tančilo dlouho do noci. Jazykové bariéry vzaly za své. Zástupci česko-anglické výpravy odnášeli
do Campu jedince kteří nemohli chodit (Oldík Mulač).

Z vyhlašování volby "Nejhezčí závodnice".

                 
Kristian sice ukazuje "No.1" - urputně sledován !! Natašou
- ale to mu prý tak chutnal ten meloun a Sangrie před ním na stole.      

Pravidelnou součástí cest oddílu je
HORSKÁ VÝPRAVA .
Jako vždy na těchto výpravách tak i ve Španělsku se "vydařilo" počasí. Je to neuvěřitelné
ale po dvou týdnech sucha a vedra se přesně v den výstupu na Pico d´Anetto počasí zkazilo.
Asi 15ti členná výprava vyrazila časně ráno /3:00hod/ busem do Benasque a odtud pěšky
směr předpokládaný vrchol. Bez mapy jsme se ploužili po nevyznačených horských chodnících.
V další době nás chytla bouřka a tak odpadli první výletníci. Po bouřce přišla mlha a tak se
výprava řádně roztrhala. Někteří nebyli vybaveni do sněhu a počítali s tím že na vrchol nedojdou.
Asi po třech hodinách se utvořila skupina ve složení Viky, Cendy, Krišpína a Vlasta Lepík která
s ostatními ztratila kontakt. Před sebou jsme však viděli nějakou skupinu osob a tak jsme šli v
jejich stopách. Terén byl čím dál tím obtížnější. Popisovaný "pochoďák" se měnil v opravdové
lezení. Dostavily se pochybnosti o směru na Pico Aneto. Potkáváme i ztroskotance vracející se zpět.
Asi ve 13:20 jsme dorazili na vrchol kde odpočívala skupina Angličanů a Španělů a tak jsme se
i dozvěděli kam jsme se to vlastně vyškrabali. Maladeto Oriental. Zatímco jsme svačili hrnula se
zespoda mlha a mraky. Najednou jsme zjistili že nám v kletrech "bzučí" pikly kvůli elektrickým
výbojům. Začala bouřka a tak nám došlo o co kráčí. Spustili jsme se o 60m nížeji a na skalním
balkoně odložili veškeré železo. Černý humor začal podporovat náš ochablý životní elán. Cesta
dolů byly díky bouřce neskutečně těžší než výstup. V autobuse, jehož odjezd byl naplánován na 17:00 hodin všem již pěkně hráli nervy a Franta Košina mezitím nastínil čekajícím výletníkům tragický konec Lepíkovy skupiny. Dorazili jsme až ve 20:00hodin. Když se dnes s odstupem času podívám zpět na celou událost musím zkonstatovat:
" Za celou dobu výstupu ale hlavně sestupu jsme neudělali jedinou chybu v rozhodování. "
Další část výpravy: Fr.Košina, MUDr. Jirka Brdlík, Havlina a Oťas se dostala na plánovaný vrchol P.d´Aneto bez mapy a kyslíku a Oťas snad dokonce bez bot, tvrdí se že měl mačky na bosých nohách.

          
Vrcholový snímek z Maladeto Oriental a článek z Karlovarského tisku o zájezdu.

Cestou zpět do vlasti jsme strávili dva dny v Barceloně ve špičkovém campu kde diskotéka byla
naše, vstup byl v ceně kempovného. Poslední noc ve Španělsku byla v jakémsi kempu za hříšnou
cenu ale výlet do města s koupelí na pláži stál za to. Cesta Francií byla plna turistických zastávek. 
Při zastávce v Agdé - městečku zasvěcenému nudistům - toho využil náš dámský doprovod
aby si spálil poslední části svých hambatých těl které doma ukrývají před námi i před sluncem.